Janov n. N., Norsko/ Jedinečného úspěchu dosáhla musherka Jana Henychová z Janova se psím spřežením sibiřských husek. Jako první Češka v historii ujela se psy extrémní závod na 500 km v Norsku.
Na trať závodu v Norském městečku Alta nastupovala 8. března s osmi psy a do cíle dorazila po 3 dnech, 20 hodinách a 6 minutách jízdy. „Na startu extrémního závodu se sešlo 58 spřežení, dokončilo jen 32 závodníků,“ uvedla Henychová. Její „tým“ dojel na 24. místě.
Závod, který nikde jinde v Evropě nemá obdoby, vede po opuštěných norských pláních a zamrzlých jezerech. „Normálně nepotkáte několik dnů ani živáčka,“ poznamenala musherka. Závodníci a pejsci běží ve dne v noci a zastavují jen na povinné přestávky.
O tom, že Jana získala uznání a respekt i u ostřílených severských musherů, svědčí zápisy na internetu. „Opravdu bylo vynikající vidět tě dokončit závod se všemi osmi psy a ve velmi dobrém čase,“ napsal Janě Nor Roger Dahl, organizátor závodu a několikanásobný vítěz.
„Vážně doufám, že si lidé z Česka uvědomí, jak velký úspěch to je, dokončit závod Finnmarkslopet na 500 km se všemi 8 psy, navíc jakožto nováček. Buďte na to děvče pyšní,“ pochválil jedinečný výkon Arnt Holger Jensen, norský chovatel sibiřských husek.

Jana Henychová by mohla vyprávět řadu zážitků. Byla jedním ze sedmi zahraničních návštěvníků, kteří závod Finnmarkslopet dokončili. Musheři se na něj sjíždí z celé Evropy, protože je pro ně takovou „musherskou olympiádou“. Jde o nejdelší Evropský závod a také nejseverněji položeným závodem psích spřežení na světě. Přesto mezi účastníky převládají domácí Norové.

Co to obnáší „běžet“ nebo „jet“ trať 500 km se psím spřežením? Závodník se veze a pejsci táhnou, nebo běží závodník a táhne psy?
Jako musher jste členem týmu a musíte makat. Psi táhnou saně, když ale jedete do kopce, musíte psům pomáhat, když jedete z kopce, naopak přibrzďujete, aby těžké sáně nenajely do psů na konci spřežení. Je to neustálá fyzická práce a pohyb.

Jak se vlastně na takový závod do Norska, vzdáleného přes 3000 km dostanete? Letadlem?
Hmm, letadlem by to trvalo pár hodin. Já jsem ale musela vézt pejsky a veškeré vybavení, saně a sto padesát kilogramů krmení. Celková hmotnost naší soupravy byla lehce kolem čtyř tun. V řízení jsme se střídali dva a na zpáteční cestě tři řidiči. Například cesta domů nám trvala 3 dny.

Dozvíme se někde víc? Máte webové stránky?
www.huskies.cz. Dozvíte se mimo jiné jaká je taktika, když v noci jedete po zamrzlém jezeře a za sebou tušíte závodnickou konkurenci. To pak je nejlepší zhasnout všechna světla (čelovku) a přestat mluvit na psy, aby vás ten za vámi nemohl tak snadno vysledovat. Anebo se dočtete, co dělat, když se psi rozhodnou, že už se jim dál nechce a zalehnou do sněhu. Vy víte, že do cíle zbývá 40 km. Pak zkrátka nezbude, než se zařadit do čela a celou smečku rozpohybovat vlastními silami. Zápisky z doby před startem také např. líčí, jak bylo nutné pro psy pořídit zvláštní psí botičky, protože bez nich je běh v sypkém, přemrzlém sněhu, který je v Norsku téměř všude, neúnosný pro psí tlapky. Náš český psí tým za závod spotřeboval 200 párů.

autor: Milena Jelínková