„Prosím tě, neznáš paní XY?" ptám se kolegy při přípravě nového článku. Ani nezvedne oči od monitoru a odvětí: „Ne, ale zkus si ji vygůglovat." Chytré řešení. Za několik minut zadávám její jméno do prázdného pole na internetové stránce www.google.cz. A nestačím se divit.

Přestože si dáma hlídá své soukromí a v sociální síti facebook publikuje jen drobnosti, mám jí jako na dlani. Vím, jak vypadá, kde pracuje, jaké má zájmy, co vystudovala a dokonce kde bydlí. „Vítejte v digitálním světě. Už chybí jen čip do mozku," bleskne mi hlavou a začínám hledat.

„V době předinternetové měli lidé daleko méně možností najít si o komkoliv nějaké informace než dnes. Aby se určitá informace šířila globálně, musela být opravdu hodně zajímavá. Noviny s článkem zastaraly a o pět let později už byly téměř nedohledatelné," píše k tématu Linda Hlaváčová na portále www.mediar.cz.

Náctiletá slečna

Dospělí si musí umět i s nástrahami internetu poradit, ale co děti? Přestože je rodiče varují a ony poslechnou, je až neuvěřitelné, co jde i přesto o některých nezletilcích zjistit.

Říkejme jí Evička Vopičková a pusťme to jméno do Google. Mateřský sportovní klub z Tanvaldu potvrdil její přestup do Prahy, kde bude reprezentovat za tamní gymnázium (takže bude denně dojíždět nebo nocovat přes týden mimo domov). Na facebooku její fotografii v kraťasech z lezecké arény označili přátelé jménem (je tedy patrné, jakou má postavu a jak vypadá). Z výsledkové listiny téhož závodu zjistíme, že jí je 14 let.

I Evička Vopičková má svůj profil na sociální síti facebook. Dbá rad a jen tak něco na internet nenahraje… Jen ty svoje milované koně (Zjišťujeme další zájmovou činnost sportovně nadané dívky) u kamarádky by moc ráda opět viděla. „Kdy budeš nahoře?" ptá se u fotografie koní na kamarádčině veřejném profilu.

Je zcela jasné, podle názvu chalupy, kde je snímek pořízen. Korespondence se rozeběhne a zřejmě ani jedna si neuvědomuje, že to mohou číst úplně všichni. Úplně! „Vyjedu Josefáčem zítra kolem třetí. Máš zámek na kolo?" „Mám." Zdá se vám korespondence nevinná? Je. Ale…

Na vlastní kůži

Po konzultaci s kolegyní, jejíž dceři chybí jen pár měsíců do osmnáctin, zadáváme do vyhledávače i její jméno. Slečna, mimo jiné sportovkyně, je na facebooku výrazně aktivnější a zejména její kamarádky pouštějí do digitálního světa fotografie ze společných akcí.

Ale google na nás vysype další snímky, které souvisí s její sportovní kariérou. Máme tabulky s umístěním… Nevěříme vlastním očím.

Zadávám své jméno. A vidím se jako na dlani. Před řadou let jsem zrušila živnostenské listy, i nyní bez obtíží načítám oblast podnikání a nechybí tehdejší adresa bydliště. Kopíruji informace do vyhledávání v katastru nemovitostí.

V kontextu mé profese vyroluje pochopitelně celá řádka odkazů na novinové články. Pročítám ale i oponentní posudek mé bakalářské práce na brněnské univerzitě. Bojím se otevřít další vyhledávač a to nejsem slabá povaha.

„Na ulicích nás sledují kamery, banky mají přehled o finančních tocích na našich účtech, úřady mají otisky prstů. S rozvojem internetových služeb ztrácíme soukromí i v online světě," varuje v Mediáři Linda Hlaváčová.