Horolezci stoupající po šikmé stěně, pohledy upřené k napjatému lanu. Videomapping, při kterém se bude promítat skutečné zdolávání vrcholu, a hlavně stovky předmětů, jež připomenou více než stoletou historii lezení v Českém ráji. Zhruba tak bude po svém dokončení vypadat nová expozice v turnovském muzeu.

Zájemci si budou moci „listovat“ i v rozsáhlém digitálním archivu, kde se objeví historické záznamy, ale třeba i vrcholové knížky. „I lidé, kteří přestali lézt třeba před nějakými třiceti lety, si tak budou moci přečíst své jméno ve vrcholové knížce, k níž by se jinak vůbec nedostali,“ popisuje budoucí průvodkyně expozicí, horolezkyně Iveta Matoušová.

DOKONČUJÍ INTERIÉRY

Zatím je ale chystané muzeum v rukou řemeslníků. Expozice nebude kopírovat zaběhlou a dnes už přežitou podobu muzejních vitrín, ale naopak se bude netradiční formou šikmých stěn a nakloněných rovin snažit navodit pocity všudypřítomných vrcholů a skalních plošin.

Prostorová expozice bude zabírat tři patra bývalé galerie a kavárny na nádvoří turnovského muzea. Z budovy zůstaly jen obvodové zdi a monumentální obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou od Mikoláše Alše, který vzhledem k rozměrům 10 x 8,5 metru není možné přemístit. Vtipně ale bude dotvářet samotnou expozici. „Nasvícený obraz se v některých momentech ztemní a bude se na něj promítat videomapping, kde návštěvníci uvidí imitovaný výstup na některý z vrcholů Skaláku. A to včetně dialogu dvou horolezců, kde se bude popisovat, co přesně probíhá,“ připomíná historička turnovského muzea Alžběta Kulíšková, která se svým kolegou Davidem Markem připravila pro expozici veškeré podklady.

Spolupracovali i se samotnými horolezci, kteří se tak ocitli v roli odborných poradců. Na výsledné podobě se podílí také jablonecké lezecké centrum Makak arena. Součástí venkovní expozice bude totiž i umělá stěna.

Pro ředitelku Muzea Českého ráje v Turnově Vladimíru Jakouběovou je vybudování expozice jedním ze splněných snů. Otevření výstavy bude i dárkem k jejímu čtyřicetiletému působení v turnovském muzeu. O vytvoření samostatné horolezecké expozice usilovala mnoho let. „Když jsem s tím nápadem přišla, mým kolegům se do toho moc nechtělo. Musela jsem je trochu přesvědčovat. Turnov je ale kolébkou horolezectví, tak to sem prostě patří,“ vysvětluje Jakouběová.

OBROVSKÝ ZÁJEM

Za pravdu jí dala výstava s názvem Jistíš mě?, která před lety přilákala do turnovského muzea stovky návštěvníků. „Jen na muzejní horolezeckou noc přišlo pět tisíc lidí! Když se křtila kniha s názvem Tvrdě, hrdě, mazaně, tak se tu nedalo ani projít,“ shrnuje ředitelka. „Chtěla jsem si nejdřív ověřit, že to lidi bude zajímat, nemám ve zvyku budovat nějaký projekt pro projekt,“ zdůrazňuje Jakouběová.

Budování expozice však nemělo daleko k těžkému prvovýstupu. Objekt galerie, v němž horolezecké muzeum vzniká, byl totiž postaven v 70. letech v akci Z bez projektové dokumentace a často brigádníky, kteří měli se stavbou pramalé zkušenosti. Další těžkosti způsobilo i nekonečné papírování. „Byrokracie v tomto státě brání dělat věci jednoduše, aniž bychom porušili pravidla. Všechno musí projít přes desítky kontrol, to mě trochu ničilo,“ přiznává ředitelka Jakouběová největší úskalí stavby. Ta by nevznikla bez výrazné podpory Libereckého kraje a peněz z Evropské unie.

HECKELOVA SÍŇ

Otevření muzea letos v září ale nebude znamenat konečnou. „Chci, aby muzeum žilo, proto tu budeme neustále připravovat nějaké novinky a programy,“ slibuje ředitelka. Třešničkou na dortu pak podle ní bude i otevření výstavní síně nesoucí jméno Viléma Heckela.

I když je Český ráj odjakživa považován za kolébku horolezců, tou skutečnou byla oblast v nedalekém Sasku, kolem Bad Schandau. Díky tamním lezcům, kteří v Českém ráji zkoušeli nové terény, se tato aktivita dostala k nám.

K průkopníkům patřil třeba turnovský rodák Josef Smítka, o kterém byl natočen i film s Vavřincem Hradilkem v hlavní roli. Historickým paradoxem je, že horolezec, který se stal legendou Skaláku, skončil před nacistickou popravčí četou.