Výjimku budou mít pouze hotelové restaurace pro hotelové hosty a svatební a smuteční hostiny. Zavřít musí všechny hudební, taneční, herní a další společenské kluby a diskotéky. Restaurace budou zavřené na skoro tři týdny. Nejbližší datum, ke kterému hospodští vzhlíží, je 3. listopadu. „Ale tomu nevěřím, určitě to zase prodlouží,“ zamračila se majitelka železnobrodské restaurace Za cukrárnou Iva Kozlovská.

Včera si se štamgasty užila poslední večer před nejistými týdny. „Do večera, tedy do nařízené 20. hodiny, jsme tady měli veselo. Věrní dorazili, aby nám pomohli dopít pivo a podpořit nás nějakou korunou,“ dodala Kozlovská.

Za pravdu jí dal jeden ze stálých hostů. Muž ve středním věku se v práci omluvil, aby si mohl dát točené pivo a dobře se najíst. „Zůstanu tady až do konce, dám si poslední pivo a pak půjdu domů. Ráno do práce a zase domů. Takhle to bude asi dlouho,“ popsal.

Katastrofa. To je zřejmě nejfrekventovanější slovo, které vedle jadrných výrazů používají v těchto dnech provozovatelé restaurací. „Už na jaře to bylo zlé, museli jsme se uskromnit. Já mám už důchod, dcera si sehnala brigádu na benzinové pumpě, syn na bagru,“ řekla spolumajitelka železnobrodské restaurace a pensionu U Zvonice Zdeňka Poláková.

Její rodina je na provozu restaurace v podstatě závislá, její chod totiž zajišťují jako obsluha děti majitelky. „Opět otevřeme výdejní okénko, ale to nás nevytrhne. Před první vlnou opatření jsme prodávali denně nějakých 120 obědů, z okénka jsme se dostali nejvýše na čtyřicet. Navíc jsme ceny snížili, aby si alespoň někdo přišel,“ povzdechla si Poláková.

Veselo bylo do večerních hodin i v areálu pivovaru Volt na břehu jablonecké přehrady. Kvůli tomu, aby vyprodala pivo, připravila restaurace množstevní slevy. „Na jaře to bylo ošklivé, přicházeli jsme měsíčně cirka o třicet tisíc korun čistého. Ale alespoň jsme dostali nějaké kompenzace, o těch zatím teď není rozhodnuto,“ poznamenal provozovatel Jaroslav Šída. „Teď ale budou ztráty výraznější, nyní se nacházíme v top sezoně, kdy se zisk může pohybovat i kolem 50 tisíc korun,“ doplnil restauratér.

Ve svém je i Vladimír Buriánek. Ten vlastní a provozuje dvě restaurace s hotelem a pensionem v Železném Brodě. „Jelikož mám provozovny u hlavní silnice a ne v centru města, nevyplatilo se mi otevírat nějaké okénko. Když jsme ale mohli otevřít, měl jsem zrekonstruované pokoje. Léto jsme jeli na doraz, abychom vydělali,“ popsal podnikatel, který před několika roky koupil známý hotel Veselý.

Jedno z posledních jídel, které uvařili v železnobrodském hotelu

Zdroj: Jan Sedlák

Na take-away režim, kdy si lidé jídlo berou s sebou nebo si ho nechají dovézt kurýrní službou, spoléhají v liberecké vegetariánské restauraci Ánanda. „Na jaře jsem si ten systém fungování vyzkoušeli a od středy na něj opět najedeme. I tak jsem ale asi na deseti procentech normálních tržeb. Ztrátu vytváří také fixní náklady, které musíme platit. Chybějící peníze tak dávám ze svého,“ řekl majitel Karel Schreiber. Dodal, že další významnou ztrátou jsou čerstvé suroviny s krátkou dobou trvanlivosti. „Musíme je vyhazovat nebo prodávat za sníženou cenu zaměstnancům,“ dodal.