Kliknutím zvětšíte„Dokumentace se týkala jak stavu plochy hřbitovů, vybavení, stavu hřbitovních budov až po náležitosti vyplývající ze zákona o pohřebnictví. Náš projekt se cíleně zaměřil i na dokumentaci starých německých hrobů jako připomínky německých obyvatel kraje odsunutých po roce 1945,“ vysvětlil Jakub Děd ze spolku Omnium Nord.
Doplnil, že na hřbitovech na území Libereckého kraje bylo fotograficky zdokumentováno a zaevidováno celkem 10 052 německých hrobů, což je průměrně 62 německých hrobů na jeden krajský hřbitov.
„Jejich stav je ve velké většině možné označit za havarijní, zčásti vlivem dlouhodobé neúdržby, zčásti i kvůli vandalství. Žádnou výjimkou nejsou ani hroby vykradené, otevřené a zcela rozbité, ale stejně tak hřbitovy, které byly německých hrobů zbaveny zcela. Zaevidovány byly i hřbitovy ve velmi havarijním stavu, s pozůstatky náhrobků a zbytků mnohdy i otevřených hrobek,“ popsal stav pohřebních míst Děd.
Konkrétně na Českolipsku jde podle něj o pozůstatky hřbitova Častolovice, Lada u České Lípy, Hostíkovice, Horní a Dolní Světlá, Taneček, Lindava u kostela či zlikvidovaný hřbitov u obce Naděje. V okrese Liberec pak spolek dohledal zbytky náhrobků ve Starém Harcově, u obce Panenská Hůrka. Zcela zničený hřbitov se nachází nedaleko obce Postřelná a u Srbské zase našli velké množství zdevastovaných náhrobků. Na Jablonecku jsou ve velmi špatném stavu zbytky hřbitova v Jindřichově nad Nisou, u Karlova, v obci Rádlo nebo v Loučné nad Nisou. V okolí Semil spolek zdokumentoval bývalý hřbitov v okolí hřbitovní kaple u kostela sv. Stanislava v Loukově. Fotky a další dokumentaci najdou zájemci na stránkách www.cimiterium.cz.
O tom, že je na hřbitovech stále co objevovat a pro spoustu lidí jsou nejen místem, kde si zavzpomínají na své příbuzné, ale také se mohou dozvědět něco o místní historii, svědčí třeba nedávno vydaná kniha s názvem Liberecká pohřebiště. Za jejím vznikem stojí Michal Maršík, který na knize začal pracovat před deseti lety. „Vždy mě fascinovalo umění náhrobku a chodil jsem po hřbitovech je fotografovat,“ vysvětlil Maršík, který narazil také na spoustu německých hrobek v katastrofálním stavu. „Je to typické pro celé Sudety. S katastrofálním stavem německých hrobek se setkáváme téměř v každém pohraničním městě. Odsunuli jsme německé obyvatelstvo, využíváme jejich domy, ale na hrobky už nám nezbývá pomyšlení. Přitom těm, co v nich leží, můžeme být vlastně vděční za současný svět a myslím, že jejich náhrobky by zasloužily jistou péči,“ řekl při příležitosti představení knihy Maršík Deníku.
V posledních letech se objevují čím dál častěji projekty, které na neutěšený stav hrobů a hrobek v kraji upozorňují nebo se ho snaží zlepšit. Ve Frýdlantu se toho před pár lety chopili místní studenti, kteří na městském hřbitově uspořádali několik brigád a zmapovali na 250 chátrajících hrobek po více či méně významných rodácích. Tehdejší deváťáci Základní školy Frýdlant se nechali strhnout nápadem učitelky dějepisu a němčiny Lucie Zralé. Jejich databáze navíc pomohla ke kontaktování pozůstalých v Německu, Švýcarsku a Rakousku. Kromě toho se žáci 9.A rozhodli, že nebudou čekat na eventuální zájem pozůstalých v zahraničí a staré neudržované hrobky upravili.
„Doufám, že přijdou nějaké zpětné vazby z Německa. Projekt by pro mě splnil očekávaní v momentě, kdyby se přihlásili pozůstalí s tím, že buď se o hroby chtějí postarat, nebo respektují adopci jednotlivých hrobů ze strany Čechů, kteří by se o ně starali a hroby tak dále nechátraly,“ uvedla tehdy pro Deník Zralá.
První ohlasy z Německa na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako první se ozvala příbuzná Josefa Kubasty, který než v roce 1916 zemřel, zastával funkci městského lékaře. Byl také mecenášem, díky jehož pomoci vznikla kašna pod sochou Albrechta z Valdštejna. Další příbuzný, jehož dědeček provozoval ve městě železářství, přijel do Frýdlantu osobně a poděkoval dětem za jejich práci.
Část zapomenuté historie nedávno připomnělo také Muzeum ve Višňové, které v rámci putování za zajímavostmi obce představilo lidem zajímavý náhrobek u kostela sv. Anny na Andělce. Šlo o hrobku rodiny Stoneových, která přišla na Frýdlantsko z Británie. „William Stone se na dostizích v Británii seznámil s hrabětem Clam-Gallasem, majitelem frýdlantského panství, a hrabě mu nabídl místo na panství. William i se svou manželkou Caroline Colleshow odešli do Čech, na panství poté pečoval o 140 hraběcích koní. Jejich syn, Charles Stone, si roku 1866 pronajal lenní statek na Andělce a rodina silně ovlivnila život v obci,“ popsalo podrobnosti muzeum.
Právě tato hrobka je dobrým příkladem, kdy se podařilo v kontaktu s pozůstalými místo jejich odpočinku opravit. „V roce 1998 jsem se cestou kulturní atašé velvyslanectví ČR tehdy ještě v Bonnu dozvěděla o sestrách, starších dámách, které hledají hrob svého předka Williama Stonea na Frýdlantsku. Tuším, že Maruška Matušková mi řekla o tomto hrobě. Asi v roce 2000 jsem se s paní Gunthild Jouili a její sestrou setkala, byly jsme se podívat na Andělce, písmo na náhrobním kameni bylo téměř nečitelné. Spolu s Květou Vinklátovou jsme tam tehdy plely a čistily,“ popsala průběh Blažena Hušková.
Dodala, že právě pozůstalí pak financovali opravu náhrobních kamenů. „Skvělou restaurátorskou práci odvedla Vanesa Trostová. Oprava náhrobních kamenů byla dokončena v loňském roce. Paní Gunthild jsem na Andělku doprovázela několikrát, naposledy v roce 2019,“ doplnila Hušková s tím, že by bylo pěkné upravit celé hrobové místo včetně kovaného plůtku. „Uvidíme, co přinese budoucnost,“ dodala. To se nakonec týká i všech dalších opuštěných hrobů a hrobek v kraji.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
