Dnes je to přesně 140 let, co se 9. listopadu 1871 v Jablonci nad Nisou narodil architekt Josef Zasche. Autor konstruktivistického kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova a především pak unikátního secesního komplexu v Jabloneckých Pasekách.

„Kdyby nerealizoval nic jiného než skvostný soubor jabloneckých staveb – Starokatolického kostela Povýšení sv. Kříže, fary a skupiny rodinných domů (1900–1903), zapsal by se do historie moderní evropské architektury. Chrám je dle mého názoru bezkonkurenčně nejkrásnější secesní sakrální stavbou na našem území, možná v celé Evropě,” zhodnotil význam jabloneckých staveb v jednom ze svých článků historik architektury Zdeněk Lukeš. Zasche byl také autorem jednoho z mnoha návrhů podoby Městského divadla v Jablonci, která se však nakonec nerealizovala.

Význam Josefa Zascheho, významného tvůrce se stigmatem německé národnosti (což znamenalo i nucený poválečný odsun více než sedmdesátiletého architekta), však dalece překročil hranice rodného města.

Absolvent stavebního oddělení průmyslové školy v Liberci a architektury na Akademii výtvarných umění, spolužák Adolfa Loose a blízký přítel zakladatele moderní české architektury Jana Kotěry realizoval řadu významných staveb po celých Čechách.

Zejména ale proslul návrhy průmyslových a obchodních paláců v centru Prahy. S významnými architekty Janem Kotěrou a Pavlem Janákem spolupracoval na stavbě Paláce Adria v Praze.

Byl zván do porot architektonických soutěží, byl členem kuratoria německé sekce Moderní galerie v Čechách, dále členem Německé společnosti věd a umění v Československé republice, byl také předsedou Společnosti německých architektů v Čechách.

Jeho rozsáhlé dílo zachytilo všechny proudy a architektonické styly, které se na přelomu 19. a počátkem 20. století střídaly v rychlém sledu. Začal u zdobné secese a pokračoval přes art deco, modernu až střízlivý konstruktivismus.

Josef Zasche byl také autorem drobné architektury. Například hřbitovních náhrobků (židovský hřbitov na Žižkově) nebo městských kašen, Siegfriedovy v sousedním Liberci a Rüdigerovy v Jablonci nad Nisou. „První byla po válce s velkou pompou rozbita a kámen z ní použit jako štěrk na silnice, druhá byla rozmontována a později prodána do města Kaufbeuren v Bavorsku, kde si ji odsunutí jablonečtí Němci znovu sestavili,” dodal k osudu Zascheho díla historik architektury Zdeněk Lukeš.

Smutný epitaf na pomyslném náhrobku slavného architekta, jemuž jsme ještě stále nestačili splatit svůj dluh.

Kam se ubírá život města? Bohužel pryč z jeho centra. Vrátit se ho tam snaží návrhy mladých architektů

Na velkorysý rozmach předválečné architektury města navázala studie Ing. arch. Davida Pavlišty. Absolventa katedry architektury TUL. Získal za ni prestižní Cenu architekta Josefa Hlávky v soutěži Young Architect Award 2011.

Velkoryse řešená knihovna, kavárna, výstavní prostor, konferenční sál. A hned vedle blok s byty a prodejní pasáží. Tak vypadá návrh na zpracování volného prostoru Horního náměstí v Jablonci (na vizualizaci), místa, které tiše tolerujeme pro krásný výhled na Černostudniční hřeben, které však má od funkčního řešení centra města na míle daleko.

Zastavený vývoj

Katolický kostel, ve své době velmi moderně pojatý v tehdejším konstruktivistickém stylu, byl jen začátkem velkorysých plánů, jak tento zásadní prostor využít.

„Jednu dobu se uvažovalo, že by tu mohla stát radnice, v návrhu bylo i kaskádovité řešení návrší směrem, kde je nyní opěrná zeď. Rozmach bohužel dokončila politická situace, chystala se válka a po válce už bylo všechno jinak,” popsal historii místa autor studie náměstí, architekt David Pavlišta.

Knihovna se nabízí

Jeho práce ovšem automaticky neznamená zpracování konkrétní zakázky. A to ani přesto, že se vedení města myšlenkou nové knihovny, která by nahradila nevyhovující prostory, opakovaně zabývalo.

„Šlo o určitou nadsázku, vizi, která ovšem vycházela z reálného základu. Je to spíš výzva k veřejné debatě, která by rozproudila diskuzi o tom, proč z centra Jablonce uniká život. Proč lidé nestojí o bydlení ve městě a raději odcházejí do individuální výstavby za městem,” vysvětlil.

Studie ovšem nevychází jen z možného oživení centrální části téměř padesáti tisícového města, čistě urbanistického a estetického pohledu. „Je to i funkční řešení. V blízkosti se nacházejí hned tři střední školy,” dodal Pavlišta.

Práce nesoucí prestižní ocenění byla poprvé veřejnosti představena v říjnu, v rámci Světového dne architektury. „Lidé, kteří na akci přišli, se dělili do dvou skupin. Jedni byli ochotni se na dané téma bavit, jiní jej rovnou odmítli,” popsal architekt.

Město proluk


Jablonec je podle mnohých mladých architektů město s nevyužitým potenciálem. „Před deseti lety chodil táta v sobotu dopoledne do města nakoupit, kouknout na nová cédéčka a knížky a hlavně potkat známé. Dnes má vztah Jablonečáků k centru města exponenciální tendenci. Čím méně lidí tam žije, tím méně obchodů a kaváren se uživí, tím méně je dějů a potkávání… Atmosféra prázdnoty ovládá po uzavření úřadů a obchodů ulice a náměstí, které šeptají starou němčinou o ambici výstavního města, na niž neumíme navázat,” vyjádřil za mnohé jablonecký rodák Jakub Chuchlík z pražského architektonického studia IUCH. „Příspěvkem naší doby byla před téměř deseti lety demolice jednadvaceti historizujících činžovních domů. Rozšířili jsme ulici i nabídku prázdných míst a proluk. Veřejným prostorem města se stalo sídliště…”

Vylidňující se město lidi neláká. Místo nabídky kaváren, tu lze po šesté hodině nalézt spíš herny a jejich stálé návštěvníky. To většinu lidí ještě více odrazuje od večerní návštěvy města. A tak není divu, že diskuze o architektuře vnitřní části města sklouzla při veřejné debatě z roviny architektonické do roviny sociální.

Ale vraťme se k pokusu mladých architektů vdechnout život spícímu městu, jemuž teenageři kvůli zavírací době většiny obchodů s oblibou říkají Pětiland.

Jisté je, že velkorysé pojetí středu města souvisí i s ekonomickou stránkou věci. I toho jsou si mladí tvůrci vědomi. Ale i to, že ekonomická situace podobným návrhům nepřeje a v dohlednu se to pravděpodobně nezlepší, ještě neznamená, že by podobné věci neměly vznikat.

Je to jako s módou. Nejlepší návrháři inspirují, dávají směr, ukazují cestu. Nejinak by tomu mělo být i v architektuře.

„Svým návrhem jsem chtěl říci: „Podívejte se, jak to v době prosperity dělali Němci. A my to můžeme dělat zase takto. Když dá Bůh a Jablonec bude zase jednou bohatým městem, bude chtít stavět, nemusí nutně vycházet z mého návrhu. Ale třeba ho někdo vezme v budoucnu do rukou a stane se pro něj námětem, zdrojem inspirace,” dodává David Pavlišta, spolupracovník profesora Martina Rajniše, známého svým netradičními řešením staveb a materiálů.

Další veřejná debata o osudu centra, jeho oživení a možné výstavbě se chystá začátkem prosince v městské knihovně. Snad zájem lidí, pro něž je Jablonec domovem, přispěje k tomu, že jedinou stavební stopou současné generace nezůstanou jen hladové zdi supermarketů a městské hradby skladišť a průmyslových hal.