„Tahle akce je stará snad sto let,“ popsal s nadsázkou Jaromír Kočárek, majitel společnost Snakesub, která se specializuje právě na potápění.

Už poosmé požehnal vodě i jejím průzkumníkům vojenský kaplan Petr Šabaka. „V roce 2016 jsem přebral štafetu po kaplanovi Michalu Podzimkovi z liberecké univerzity, což byl mimo jiné také potápěč, který tuhle tradici založil,“ přiblížil Šabaka.

Potápění vnímá jako něco více než jen koníčka. „Mnozí z nich ho přetavili na pomoc. Školí nové kolegy, spolupracují s vodní záchrannou službou, ale i policií. Třeba teď vzniká kniha o první pomoci,“ vysvětlil kaplan 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany Liberec.
Požehnání si vyslechli potápěči a jejich rodiny a přátelé nejprve v „civilu“. Kaplan Šabaka na požehnání každý rok připravuje část textu z bible či evangelií, které mají vztah k vodě. Letos to byl úryvek z Janova evangelia z období, kdy byl Ježíš vzkříšen a objevuje se svým apoštolům.

Samotné požehnání proběhlo nalitím několika kapek svěcené vody do přehrady a poté i klasickým střikem na přítomné potápěče. Aby se jim vyhýbalo nebezpečí a aby dokázali neriskovat. „Novoroční ponor s přáteli je vždy věnovaný i našim kamarádům, kteří nás předčasnĕ opustili,“ doplnil další postřeh Kočárek.

Poté následoval převlek do neoprenů a vůbec celého potápěčského vybavení. „Býval tady stan pro převlékání otužilců, letos ho postavili na druhé straně přehrady. Převlékáme se tak, jak se říká, za auty,“ poznamenal Kočárek. Pod vodou strávili potápěči půlhodinu. „To stačí, voda je dost chladná, musíme se pořád hýbat. Letos je vody asi o metr více, překvapivě je ale docela čistá,“ poznamenal další z potápěčů.

Jaroslav Kočárek se pod vodní hladinu s potápěčským vybavením dostal poprvé právě zde. Pod hladinou jablonecké přehrady objevil úžasný podvodní svět. Uchvátilo ho množství ryb, které pod vodou zahlédl.

Zároveň ale zjistil, že jablonecká přehrada je plná odpadků. Proto už v roce 1996 spoluorganizoval obrovskou akci, kdy potápěči a jejich přátelé jabloneckou přehradu kompletně vyčistili. Hlavně místa, která jsou při koupání v letních měsících exponovaná. „Tehdy jsme vytáhli několik tun odpadu, zvláště nebezpečné byly střepy, které jsme nacházeli i v hloubce, kam může na dno dosáhnout průměrný plavec. Bohužel odpadků je v přehradě stále dost. Vždy, když se potápíme, se snažíme dno uklízet. Předloni bylo třeba u hráze množství starých kvádrů, které sem spadly při její opravě. A někdo tam hodil i nějaká kolečka ze stavby,“ zmínil Jaroslav Kočárek.

Pol Point. Ilustrační snímek.
Jablonec půjčí policistům další techniku, mobilní zařízení na výslechy na dálku

Potápěči sdružení kolem libereckého centra Snakesub jsou zvyklí na teplejší vody. Už na konci ledna jedou na kurzy podmořského potápění na Maledivy. Ostatně i tam jezdí už tradičně. „Tam jsem před lety absolvoval své první podmořské potápění jako účastník jedné z prvních českých výprav. Viděl to, co ještě nikdy. Byla tam úžasná podvodní panoramata, neuvěřitelný vodní život. Když si na to vzpomenu, tak další mořské výpravy už byly o stupínek níže než první Maledivy,“ vzpomněl Kočárek.

Ač se od té doby potápěl jak na Maledivách, tak třeba v Mexickém zálivu, nedá na jabloneckou přehradu dopustit. I proto, že se mu tady udála příhoda, na kterou nezapomene zřejmě do konce života.

„Potápěli jsme se u hráze, kde se vždy nachází hodně ryb. A hodně se tam pytlačí. Najednou vidím, že pod vodou něco jakoby skáče. Byla to cívka, kterou jsem vzal, tahal, tahal a na druhé straně byl na háčku kapr. Tak jsem si ho přitáhl a opatrně mu vytáhl háček z huby. Kapr odplaval, ale za chvilku se vrátil, zůstal mi stát přímo před maskou, párkrát otevřel hubu a zase odplaval. Jakoby děkoval. Nikdo mi tuhle příhodu nechce věřit, ale mám svědka, protože jsme byli pod vodou dva. Podobná příhoda se mi stala v Chorvatsku. Tam jsme pod vodou objevili síť, ve které byla chycená velká langusta. Když jsem ji ze sítě osvobodil, odplavala, vrátila se, podívala se mi do masky a odplavala,“ popsal nečekané zážitky Jaroslav Kočárek.