Marek Pieter se znovu narodil. Úspěšný politik a podnikatel před padesátkou významně přehodnotil svůj život. Dnes vede nadační fond Archanděl, který pomáhá se zvládnutím životních situací spojených s transplantací životně důležitých orgánů.

Od kdy jste věděl, že máte nějaký problém?
Už v roce 1996 jsem byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Měl jsem křeče v břiše. Nakonec mi byla udělána biopsie jater a potvrzena hyperbilirubinimie. Při únavě či stresu se projeví tyto bolesti spolu s možným zažloutnutím kůže a bělma v očích. Nevěnoval jsem tomu patřičnou pozornost, bylo mi řečeno, že se to neléčí, že stačí brát vitamíny a po námaze si odpočinout. Najednou jsem ale poznával, že únava přichází stále častěji. Poznal jsem to na jednom z posledních výstupů na Sněžku, kdy jsem v půli cesty, kterou jsem absolvoval mnohokrát bez přestávky, zjistil, že nemůžu dál. Paní doktorka po rozborech zjistila, že problém je opět v játrech. Zkoušel jsem různé diety, léky s negativními účinky, třeba mi vyrostla prsa.

Ovlivňovala choroba i vaši práci v politice?Nějaké vedlejší účinky to určitě mělo. Cítil jsem se unavený, někdy možná podrážděný. Začaly mi mizet chlupy, prudce jsem shazoval váhu, už jsem nemohl ujít pět kilometrů. Začaly se mi tvořit pavoučkové cévy, což jsou takové červené skvrny, což je jasný příznak, že nefungují játra. Na hrudi se mi objevila velká céva jako had. Najednou jsem viděl, že se se mnou něco děje. Začal jsem se tělesně měnit. V té době jsem už byl díky lékařům z IKEMu na čekací listině pro transplantaci jater.

Nadační fond Archanděl
IČO: 19497172
účet: 2702613505/2010I
BAN: CZ54 2010 0000 0027 0261

Jaké to je čekat na záchranu života?
V prvních chvílích jsem byl plný optimismu. Pak mi ale lékaři řekli, že pokud mi játra nevymění, zbývají mi maximálně dva roky života. Když jsem se zeptal, jak dlouho se čeká na vhodného dárce, odpověděli, že 2 až 4 roky. To mi moc nevycházelo. Naštěstí se objevil vhodný dárce už po půl roce.

Jak jste ten půlrok prožíval?
Založil jsem si šanon a začal dávat veškeré světské věci do pořádku. Prodal jsem pozemky, abych mohl splatit hypotéku na byt. Zajistil jsem dispoziční právo k účtu i po smrti, sepsal přehled všech registračních údajů a přístupových hesel. Do šanonu jsem přehledně urovnal veškeré náležitosti a potřebné doklady. Zároveň jsem připravil seznam klíčů, datových úložišť a sepsal různá řešení pro provedení změn. Musel jsem mít také zajištěný pobyt po propuštění z nemocnice do prostředí bez zvířat a případně nemocných členů rodiny. Na závěr jsem v osobním šanonu mohl sdělit i představu rozloučení v případě smrti a se vším jsem následně seznámil nejstaršího syna.

A pak vám jednoho dne zavolali, že je vhodný dárce.

Bál jsem se operace, a jel přitom sanitou v naději, že je ten den D, kdy se vše změní k lepšímu. Při cestě jsem si stačil zavolat s nejbližšími a říci jim osobní slova. Bohužel, ale i bohudík, dostal orgán pacient, který čekal se mnou, a já jel druhý den domů. Uplynulo několik měsíců a třetí den po mých 49. narozeninách jsem opět slyšel očekávané zvonění telefonu. Byl další potencionální dárce a já byl opět odvezen sanitou do IKEMu. Tentokrát jsem byl už klidnější, protože jsem věděl, jak probíhá předoperační příprava a měl jsem vše v osobním životě uspořádané. Už jsem se nebál smrti, jen jsem toužil po životě. Vše dopadlo dobře, tímto děkuji všem lékařům, rodině, všem lidem, kteří stáli kolem mě v nejtěžších chvílích.

Slavnostní otevření nového pavilonu v Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou.
Léčili tu i Petru Kvitovou. Nový pavilon ve Vysokém nabídne větší komfort

Po roce od operace spravujete Nadační fond Archanděl. Kdy fond vznikl?
Vlastně jsem o něm přemýšlel už před operací a sliboval si, že pokud dopadne operace dobře, budu se snažit pomáhat lidem, kteří na transplantovaný orgán čekají nebo transplantací už prošli. Protože jak vrátit společnosti to, že se někdo stará o moje zdraví, že mi lékaři zachránili život? Do konce života kvůli transplantaci nemohu darovat ani krev. Pacient jako já potřebuje podporu. Pokud má fungující rodinu, ještě to jde. Ale co když je člověk v obdobné situaci sám? Člověk najednou nemá sílu cokoli řešit. Nápor na psychiku je obrovský. Pak je rád, když mu někdo podá pomocnou ruku. Zařídit administrativní věci, postarat se třeba o jeho domácího mazlíčka, přizpůsobit byt po návratu po transplantaci.

Co nadace dokáže zajistit?
Začínáme. Chtěl bych, abychom mohli pomoci všem potřebným. Samozřejmě vše závisí na dvou faktorech: financích a personální kapacitě. Teď hledáme dobrovolníky a zaměřujeme se na region Libereckého kraje. Osobně mám v pátek schůzku s paní z Liberce, která je bezprostředně po transplantaci. Důležitá je hlavně lidská stránka věci. S lidmi stačí pohovořit a hned je lépe. Samozřejmě, že ruku v ruce s materiálním zabezpečením.

Co vám nemoc dala a vzala?
Do konce života budu brát léky, musím si dávat pozor na spousty věcí, třeba i na sluníčko, protože mi kvůli přijímaným lékům může hrozit rakovina kůže. Ale jinak mohu žít život jen s drobnými omezeními. A co mi dala? Mám vše v životě vypořádané a jsem rád za každý další den. Doufám, že mi to vydrží ještě pěknou řádku let. Navíc si myslím, že ve mně probudila velkou empatii.

MAREK PIETER

- narozen 6. července 1973 v Jablonci nad Nisou
- 2002 až 2012 starosta města Desná
- 2012 až 2019 náměstek hejtmana Libereckého kraje
- 2007 až 2020 zastupitel Libereckého kraje
- 2014 až 2017 předseda hnutí Starostové pro Liberecký kraj
- člen organizace Mensa
- v roce 2009 byl na motocyklu členem Expedice Route 66, ze které vznikla kniha Expedice Route 66: 5000 mil legendami USA