Představovat rodilým či dlouholetým obyvatelům Jablonce nad Nisou někdejšího atleta, učitele i ředitele, dlouholetého starostu a současného primátora města Jiřího Čeřovského asi není třeba.V rozhovoru pro Týdeník Jablonecka se rozpovídal o životě i politice.

Je pravda, že jste se narodil v Semilech?
Jsem rodilý Semilák. Chodil jsem tam na základní školu, na gymnázium, v roce 1974 jsem tam odmaturoval. Od mládí jsem byl rodiči veden ke sportu. V zimě to bylo lyžování, to býval sníh ještě i v Semilech. Ale pochopitelně jsme jezdili i na hory, do Krkonoš, na Dvoračky, to byla taková naše základna. Přes léto jsme hráli volejbal a především se věnovali atletice, která mne provázela pak v dalších letech až do dospělosti.

Jaké byly v té době Vaše vazby na Jablonec?
V roce 1969 došlo k tomu, že dva učitele z gymnázia, kteří se o atletiku v Semilech starali, z politických důvodů komunisté vyhodili a od té chvíle atletika ve městě skomírala. V té době se nás naštěstí ujala TJ LIAZ, konkrétně pan Poláček, který si nás vzal pod svá křídla. A kdo chtěl, se časem stal, stejně jako já, členem oddílu. Trénovali jsme dál v Semilech, kam dojížděl trenér z Jablonce a jednou týdně jsme jezdili trénovat do haly.

Jak a proč jste se nakonec do Jablonce přestěhoval?
V dorosteneckém věku jsem stále dojížděl, pak jsem nastoupil do Prahy na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde jsem vystudoval učitelství chemie a biologie. Tam jsem měl možnost trénovat v tehdejším Středisku vrcholového sportu, ale zůstal jsem kmenovým členem TJ LIAZ. Po škole jsem byl na vojně v Dukle Banská Bystrica jako profesionální sportovec. Po návratu jsem žil v Semilech, krátce jsem byl zaměstnán v TJ LIAZ jako metodik sportu. S manželkou jsme se v roce 1984 přestěhovali do Jablonce.

Můžete připomenout některé z Vašich sportovních úspěchů?
Podle mě jsem podal nejlepší výkon v roce 1976 na halovém Mistrovství Evropy v Mnichově, kde jsem ve finále na šedesát metrů překážek skončil čtvrtý. V rámci Československa jsem se jednou stal mistrem Československa na 110 metrů překážek. Několikrát jsem byl mistrem republiky na krátkých překážkách (50 a 60 metrů) v hale. V jisté chvíli jsem byl i držitelem československého rekordu. Cirka deset let jsem byl reprezentantem Československa. Nepočítám nespočet medailí, které jsem získal ještě v dorostu.

Dá se srovnat vrcholový sportv sedmdesátých, osmdesátých letech s dneškem?
Já to srovnat nemohu, protože jsem vrcholový sport opustil ještě za socialismu. Ale v sedmdesátých letech vznikla již zmíněná Střediska vrcholového sportu, která připravovala sportovcům výborné podmínky. Stát zabezpečoval vše. Možná jsme to tehdy jako sportovci měli právě proto lehčí, než dnes. Teď to možná je náročnější. Člověk na to musí mít obrovský talent, chuť, elán, štěstí, zázemí.

Vaší aktivní sportovní kariéru ohraničovaly roky, o kterých se dnes mluví jako o velkém dopingovém soukolí. Setkal jste se s tím někdy osobně?
V žádném takovém systému jsem nebyl. Byl jsem sice v reprezentaci, ale nebyl jsem na překážkách jedničkou, kterou byl Slovák Július Ivan. Z médií vím, že Remigius Machura o užívání dopingu hovořil zcela otevřeně.

Sportoval jste i po ukončení reprezentační kariéry?
Ano, dál a aktivně. V roce 1984 jsem dokonce začal učit na sportovní škole v Jablonci, které vznikaly po celé republice. Postupně se škola rozšířila i na gymnázium. Závodil jsem v družstvu se studenty a kariéru ukončil v 33 letech.

Jak vzpomínáte na období sametové revoluce v Jablonci?
V prvních dnech po 17. listopadu se nevědělo, co bude, situace se měnila postupně. Studenti to samozřejmě také prožívali, konaly se demonstrace na dnešním Horním náměstí. Jako učitel jsem měl obavu, jestli se něco nesemele, protože nikdo nevěděl, jestli nezakročí policie, armáda či lidové milice. Byl to takový složitý kvas doby.

Co Vás po převratu přesvědčilo, že se dáte na cestu komunálního politika?
Nepřesvědčilo mě konkrétně nic. Vzniklo to tak, že když přišla změna, náhle tu byly svobodné volby v roce 1990. Nikdo nic o správě města nevěděl. Sešli se zástupci škol z celého města, a tam padlo rozhodnutí, že by měli mít i učitelé v zastupitelstvu své zástupce. Tehdy se volilo čtyřicetičlenné zastupitelstvo, a tak jsme dali dohromady kandidátku o stejném počtu kandidátů. Na kandidátce jsem byl někde kolem poloviny, v popředí byli ředitelé škol. Z učitelské kandidátky se z ní do zastupitelstva dostali první tři a já. Takto jsem se dostal do komunální politiky.

V roce 1994 přišly další volby a po nich jste se stal poprvé starostou Jablonce. Měl jste takové ambice?
Vyzkoušel jsem si čtyři roky v zastupitelstvu a říkal jsem si, že se to už beze mne obejde. Ale oslovovaly mě nově vzniklé strany, mezi nimi ODS. Zvažoval jsem, zda vůbec pokračovat, případně s kým. Nakonec jsem se rozhodl přece jen kandidovat jako nezávislý, nečlen za ODS. Volby proběhly a ODS vyhrála. Neměli jsme sice dopředu nic pevně domluveného, ale nová koalice se dohodla a byl jsem zvolen starostou. 

V roce 1994 přišly další volby a po nich jste se stal poprvé starostou Jablonce. Měl jste takové ambice?
Vyzkoušel jsem si čtyři roky v zastupitelstvu a říkal jsem si, že se to už beze mne obejde. Ale oslovovaly mě nově vzniklé strany, mezi nimi ODS. Zvažoval jsem, zda vůbec pokračovat, případně s kým. Nakonec jsem se rozhodl přece jen kandidovat jako nezávislý, nečlen za ODS. Volby proběhly a ODS vyhrála. Neměli jsme sice dopředu nic pevně domluveného, ale nová koalice se dohodla a byl jsem zvolen starostou. 

Byla to podle Vás úspěšná léta?
Nemám rád nějaké vychvalování své práce, ani hledání chyb, to ať zhodnotí jiní. Ale jeden fakt hovoří za vše. Jsem nejdéle sloužícím jabloneckým zastupitelem, letos třicátý rok za sebou. Z toho usuzuji, že jsem nedostal od Jablonečanů v žádných volbách nějaké výrazně negativní hodnocení. Starostou Jablonce nad Nisou jsem byl tři volební období za sebou. Na druhou stranu jsem právě jako starosta prožil spousty bezesných nocí, třeba při obří rekonstrukci Městského divadla. To byla akce, na kterou by se dnes jen velice těžko sháněly peníze.

Byl jste připraven starostovat nadále?
Ne. Možná tomu nebude někdo věřit. V roce 2000 jsem prohrál druhé kolo senátních voleb, prohrál jsem i v roce 2006, ale ještě před tím jsem se rozhodl, že v žádném případě nebudu počtvrté usilovat o post starosty. To bylo dopředu známé. V té chvíli pro mě aktivní politika skončila. Vůbec jsem toho v dalších letech nelitoval. Měl jsem zajímavá zaměstnání, politiku jsem dělal jen jako řadový člen zastupitelstva.

Dnes jste ale de facto ve stejném křesle, jen jste titulován coby primátor. Proč?
Důvod, proč jsem nominaci od ODS přijal, když se rozpadla koalice vzešlá po volbách v roce 2018, byl veskrze politický. ODS vyhrála volby, a proto bylo logické, že navrhne svého kandidáta na funkci primátora. Diskutovali o tom, kdo z osmi zvolených zastupitelů za ODS bude většinově přijatelný, nekontroverzní pro koaliční partnery. Postupně z toho vzešlo to, že všichni navrhovali mne. Měl jsem víkend na to vše zvážit. Nebyla to pro mě a manželku jednoduchá situace, protože jsem s předstihem jasně oznámil, že chci v roce 2020 odejít do důchodu. Náhle jsem ale stál před problémem, jestli mohu a také chci ODS pomoci. Rozhodl jsem se, že to zkusím. Pocit zodpovědnosti jednoznačně převládl. To byl jediný důvod, proč jsem na funkci primátora kývl. Ale musím říci, že pro mě a pro moji rodinu to je komplikace, se kterou jsme ještě v létě loňského roku ani trochu nepočítali.

Budete tedy kandidovat v komunálních volbách v roce 2022?
V současné době o tom neuvažuji. Myslím, že 32 let, které do konce tohoto volebního období završím v komunální politice, stačí. Měli by nastupovat jiní.

V mládí jste hodně sportoval, je sport Vaší zálibou i dnes?
Relaxuji sportem. Odmalička lyžujia pokud to zdraví a dostatek sněhu dovolí, ještě nějaký čas lyžovat chci. Před několika lety, již v pokročilejším věku, jsem se dostal k závodům v obřím slalomu veteránů. Jsem registrovaným lyžařem, závodím na oficiálních závodech v kategorii masters. Jsem na pohyb zvyklý odmalička a i ve svém věku stále rád závodím.

JIŘÍ ČEŘOVSKÝ
• Narozen 23. května 1955 v Semilech
• V mládí československý reprezentant v atletice
• V letech 2004 až 2007 byl zastupitel Libereckého kraje, od roku 1994 do 2006 byl starostou a od září 2019 primátor města Jablonec nad Nisou