Sedmnáctý listopad 1989 ho zastihl jako čtyřiačtyřicetiletého muže s bohatými životními zkušenostmi, což mu pomohlo z lešení do vysoké politiky. Vrozené řečnické mistrovství zněj učinilo jedno zmluvčích Občanského fóra v Liberci.

Pro Paměť národa vzpomínal, jak na začátku listopadových demonstrací promlouval k davu z dřevěných štaflí. Představil se tehdy jako montér. „Dvě členky Občanského fóra mě pozvaly, ať přijdu v sobotu pětadvacátého listopadu do Divadla F. X. Šaldy. Nehrálo, herci debatovali s lidmi,“ poznamenal Jan Šolc mladší.

Paměť národa na facebooku

„Moderátor mě vyvolal na scénu, tak jsem vyprávěl několik příběhů ze života. Já jsem dvacet let nemluvil před lidmi, byl to nezvyk.“ Za měsíc a pár dní se zařadil mezi nejznámější osobnosti v Liberci,navázal tak na svého otce MUDr. Jana Šolce, kterého vyslal do Liberce brzy po válce generál Karel Kutlvašr, velitel Pražského povstání. „Zrovna jsem nastřeloval na paneláku úchyty na žaluzie a přivezli mi na lešení telegram. Stálo tam, že Občanské fórum Jablonec a Liberec mě navrhlo ke kooptaci do Federálního shromáždění Československé republiky,“ prohlásil Jan Šolc mladší.

Do parlamentu ho jmenovali společně s Dubčekem

Jan Šolc S Václavem Havlem, 1997.Zdroj: Post BellumDvacátého osmého prosince 1989 složilo slib třiadvacet nově jmenovaných poslanců. Vedle Jana Šolce mladšího šlo třeba o Alexandra Dubčeka, Michaela Kocába nebo Václava Bendu. Den nato je čekala volba nového prezidenta, kterým se stal Václav Havel.

Mandát ve Federálním shromáždění Jan Šolc obhájil v prvních svobodných volbách v roce 1990 a po rozkolu Občanského fóra vstoupil do Občanského hnutí. Stal se předsedou branného podvýboru obou komor Federálního shromáždění.

Cesta Jana Šolce mladšího mezi největší osobnosti sametové revoluce v Liberci začala na vojně, kde uhnul  zcesty, kterou před ním narýsoval komunistický bezpečnostní aparát. Na konci padesátých let sloužil v armádě jako záklaďák a měl na sobě cejch svého otce MUDr.Jana Šolce, odsouzeného komunistickou justicí za velezradu.

Ceny Paměti národa 2020.Zdroj: Post Bellum

Odolal tříměsíčnímu nátlaku vojenské kontrarozvědky, aby se stal jejím agentem a donášel na ostatní vojáky. Jednadvacátého srpna 1968 se Jan Šolc mladší plazil z náměstí před libereckou radnicí, kde se z tanku sovětské armády rozštěkal kulomet. Těsně vedle něj se snažili dostat do bezpečí také jeho manželka a pozdější prezident Václav Havel. Tentýž Havel, pro něhož Jan Šolc mladší v devadesátých letech pracoval na Pražském hradě.

Normalizační režim poté zařadil PhDr. Jana Šolce mezi své nepřátele. V Liberci se dostal na seznam protisocialistických živlů uvedených v Poučení zkrizového vývoje. Pedagog s doktorátem filosofie se od roku 1971 živil rukama. S montážní četou jezdil pracovat nafasádách paneláků po celé republice.

Po sametové revoluci Jan Šolc mladší zdůrazňoval na veřejnosti při každé příležitosti lidem, že musí zapomenout okřídlené úsloví, že politika je svinstvo. „To je fráze, propaganda, aby slušní lidé z politiky odešli. Kdyby politika byla svinstvo, tak nebudeme na náměstí,“ upozornil. „Politika je tu s námi a je to velmi obtížná disciplína. Člověk se musí pořád hlídat, být slušný, odpovídat svému svědomí a zároveň odpovídat své politické straně – to je trochu schizofrenie.

Mě politika vzrušuje. A Václav Havel je i přes všechny své přešlapy důkazem, že do politiky lze vnést morálku a etiku. Byla to nádherná doba a mě to bavilo.

Vzpomínky pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum a která předá v Den boje za svobodu a demokracii Ceny Paměti národa pěti osobnostem, které prokázaly výjimečnou statečnost. Sledujte 17. listopadu od 20 hodin na ČT2 nebo poslouchejte na Českém rozhlasu Plus.

Miloslav Lubas, Paměť národa