Vysoká sympatická máma dvou dětí a provozovatelka fit studia aerobiku nejdříve povila syna, absolvovala mateřskou a teprve pak za obrovské podpory celé rodiny udělala onu pověstnou díru do světa.

Kdo by čekal asketickou sportovkyni dodržující dietní režim by byl, stejně jako já, překvapen. Jana Boučková mi nad kávou a větrníkem v cukrárně povídala o problémech s dnešními mladými, o plánech do budoucna, o tom, že ani mistrovskými tituly podpořené podnikání moc nevynáší a o cestě na vrchol a zpět do normálního života.

Provozujete fit studio aerobiku v Železném Brodě a v Semilech. Jak se daří mistryni světa v podnikání?

Je to náročné. V Brodě cvičíme v sokolovně na malém sále, kde se střídáme se stolními tenisty a boxery. V Semilech mám v rámci sportovního areálu sál na aerobic, sprchy, šatny, prostě kompletní zázemí.

V Semilech i v Brodě máme cvičení pro veřejnost a k tomu závodní a komerční skupiny dětí. V nabídce máme fitness aerobic, zdravotní cvičení, powerjógu, step aerobic, s-cycling.

Bohužel je problém i s kvalitními cvičitelkami. Každý chce vydělat, ale málokoho baví se vzdělávat. Mám štěstí a se skupinou kvalitních lektorů spolupracuji. Brala bych však další, abych mohla naše služby rozšířit.

Jsou potřeba i další vědomosti než jen chuť cvičit.

Nezbytné jsou znalosti z anatomie, pedagogiky, didaktiky a podobně. Vše musí být ušito na míru klientovi, jinak se výsledek nedostaví. Nejvíce cvičí manželské páry a ženy středního věku. Mladé holky kolem dvacítky, které by to potřebovaly, jako by zmizely ze světa.

Jak se dívá na vaši práci rodina?

Cvičíme za 30, 40 a 50 korun za hodinu, takže mé podnikání je stále vlastně koníčkem. Jsem závislá na manželovi, který po své práci ještě pracuje pro mě – opravuje stroje, stěhuje vybavení… jen necvičí. Rodinné zázemí mám výborné. Dělám, co mě baví a stále někde s některými rodiči žádám o různé granty a dotace, je to nekonečná bitva.

Jak jste se dostala ke cvičení a kdy vám došlo, že můžete dosáhnout až na vrchol?

Profesí jsem pánská krejčová, což mě nikdy nebavilo. Jako dítě jsem toužila být baletkou. Nejdůležitější asi bylo to, že jsem chodila s maminkou na jazzgymnastiku. Pak se mi narodil syn a dvě paní tady v Brodě mě doslova vytáhly a postrčily tím správným směrem. Bylo jasné, že se chci cvičení věnovat a vzdělávat se.

Absolvovala jsem Českou školu Heleny Jarkovské, složila zkoušky u ČSAE, mám licenci trenéra a zkoušky u Mezinárodní federace aerobicu. Šest let jsem cvičila v malém sálku v Brodě pro sedm, později dvanáct lidí i čtyři hodiny denně.

V roce 1996 jsem se dopracovala k vlastnímu studiu. Doplňkově dělám kola, turistiku, dříve jsem lezla po skalách.

Závodíte ještě?

Ne. Bylo to náročné, jezdila jsem do Prahy na tréninky třikrát týdně. V současnosti trénuji a mám dva velmi úspěšné týmy, které se pravidelně umísťují na medailových místech i ve světě.

Je ale stále těžší děti pro něco nadchnout. Dříve jsem na závody vypravovala i dva autobusy, teď mám dětí polovinu. Pořádáme se třemi kamarádkami i týdenní sportovní pobyty, ale děti se nejraději tak nějak „nudí“, než sportují.

Co vaše vlastní děti, baví je aerobic?

Syn rybaří, je mu šestnáct, takže má momentálně jiné zájmy. Dcera je dvouletá, šatičky a tanečky miluje. Manžel je bývalý házenkář, aerobic rozhodně není jeho parketa.

Prozraďte plány a sny do budoucna. Jak vysoko míří?

Teď se připravujeme na mistrovství světa v Moskvě a snažíme se žádat o pomoc různé sponzory. Mým snem je fit studio plné spokojených lidí. Kvalitní vybavení máme a stále ho doplňujeme.

Také bych ráda s mými závodnicemi, ale máme v týmu jen jednoho kluka, upozorňuji, zkusila ještě něco trochu jiného – třeba módní přehlídku. Ukázat krásně vysportovaná těla v pohybu v hezkém oblečení. Aby bylo vidět, jak je hezké správné držení těla a co sport může udělat s tělem i psychikou.

Také mi chybí televizní kanál pro děti. Medializují se dospělí, ale akce dětí, reportáže, regionální aktivity… prostě vše o dětech a pro děti tu chybí. Velký sen, ano. Jen zatím nevím, jak na něj.