Jaromír Drábek je dnes poradcem užívajícím si klidu ve svém domě na okraji Jablonce. Jak sám říká, zvolnil a života si užívá. Býval ale prezidentem Hospodářské komory České republiky i ministrem práce a sociálních věcí.

Narodil jste se v Jablonci?
Před čtyřiapadesáti lety. A třicet let žiji tady v tomhle domě. Vyrůstal jsem pod Střelnicí, na základní školu jsem chodil na Pivovarskou. Tehdy tam začínal pan učitel Mlejnek, který nedávno odešel do důchodu z místa ředitele školy. Už jsem zkrátka pamětník.

Pocházíte z „kantorské“ rodiny, oba Vaši rodiče byli pedagogy, i Vaše manželka vyučuje. Jak se Vám v takovém prostředí žilo a žije?
Je to asi nějaké genetické zatížení. Oba moji rodiče učili matematiku a fyziku a sám jsem říkal, že nechci žít s učitelkou. Když chce někdo opravdu učit, nosí si to domů. S manželkou jsem se seznámil na vysoké škole, na elektrotechnické fakultě. Říkal jsem si, že to je dobré, že jsem se trefil. Po škole, když jsem byl na vojně, šla učit, protože ji to bavilo a navíc to měla také v genech, protože i její oba rodiče byli učitelé.

Když jsme u těch učitelů, ve středu 6. listopadu proběhla stávka pedagogů kvůli překotným systémovým změnám, ale i kvůli výši platů. Rozumíte tomu?
Rozumím tomu, že i když se situace velmi zlepšila, se učitelé cítí nedostatečně ohodnocení. Nicméně ta stávka mi přišla z taktického hlediska ne dost dobře uchopená. Stávka byla zdůvodňována tím, že odbory chtějí více peněz do tarifů a méně do osobního ohodnocení. A to je přesně to, proti čemu jsem já vždy bojoval. Jako ministr jsem dokonce zrušil věkové automaty, protože si nemyslím, že by měl být jakýkoli zaměstnanec odměňován jen podle toho, kolik let v té práci je. Protože to je demotivační pro mladé, kteří chtějí opravdu být dobří a vykonávají práci kvalitně.

Vystudoval jste obor technická kybernetika na ČVUT (České vysoké učení technické) a promoval jste v roce 1988. Co si může člověk pod pojmem technická kybernetika představit?
Na konci osmdesátých let se stále tradovalo to, co řekl jeden komunistický potentát. Že kybernetika je buržoazní pavěda. Není to tak, kybernetika je věda o řízení složitých systémů. Musím říci, že studium mi pomohlo nejenom v pracovní oblasti, ale i ve tvoření názorů na svět. Když se na svět podíváte, je to složitý systém, kde není vždy jasné, jaké jsou vazby, jaké jsou postupy. Kybernetika pomáhá vytvářet analytický pohled, který člověku pomůže nepropadat panice. Kybernetika je obor na pomezí technického a humanitního, nicméně v komunistickém Československu se kybernetika mohla studovat právě jen ta technická. Tedy jak technicky řešit řízení systému.

Rok po dokončení Vašeho studia proběhla sametová revoluce. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Ano, vysokou školu jsem dokončil v roce 1988, 1. října toho roku jsem nastoupil jako vysokoškolák na vojenskou službu do Benešova u Prahy. Tam jsem si prožil pohotovost jednotky při takzvaném Palachově týdnu. Naštěstí každý, kdo byl z Prahy nebo v Praze studoval, byl vyškrtnut ze seznamu vojáků, kteří by případně jeli zasahovat proti demonstrantům. Což se mi velmi ulevilo. Vrátil jsem se z vojny na konci září 1989, takže sametová revoluce probíhala pár týdnů poté, co jsem se vrátil z vojny.

Co jste dělal pak?
Rozkoukával jsem se, nastoupil jsem do práce v tanvaldské pobočce Výzkumného ústavu energetického. Samozřejmě jsem se ale účastnil demonstrací tady na Jablonecku, v ústavu jsem prožil generální stávku. Jezdili jsme i do Prahy na Letnou, byli jsme i v katedrále svatého Víta na potvrzení blahosvatořečení Anežky České. A teď, po třiceti letech se tam vracíme. Je to pro nás velice důležité období.

Devadesátým letům minulého století se dnes říká divoká. Vnímal jste to tehdy tak?
Myslím si, že se to dnes dost přeceňuje. Byla to veliká změna. Československo bylo velmi výjimečné v tom, že soukromý sektor neexistoval. Jen pár lidí mělo povolení k samostatné činnosti od národního výboru k jakémusi pseudopodnikání. Rozumím tomu, že transformace měla proběhnout co nejrychleji. A tudíž tam byla i spousta chyb. Ale jestli se to dalo provést nějak výrazně lépe, o tom bych dost pochyboval. Ve zpětném pohledu lidé hledají jen to, co bylo špatně, co se nepovedlo. Přitom dnes u nás svobodné podnikání funguje.

V roce 2002 jste poprvé vstoupil do politiky, když jste se tady v Jablonci stal zastupitelem. Jako nestraník za KDU-ČSL. Jaká byla Vaše motivace?
Ono to bylo trošku zprostředkované. Když nám zprivatizovali Výzkumný ústav, v jehož pobočce v Tanvaldu jsem pracoval, začal jsem rozjíždět soukromé podnikání. Poměry se tehdy rychle měnily, zvláště co se týkalo zákonů platících pro podnikatele. Nás jako mladé kluky tyhle změny zajímaly, protože jsme chtěli, aby se to vyvíjelo jako jinde ve vyspělém světě. A tak jsem se dostal k založení Hospodářské komory. Chtěl jsem do Jablonce přenést své zkušenosti. Tehdy město řešilo třeba složitý problém rozvoje teplárenství.

Třicet let po sametové revoluci je ale spousta Čechů zklamaných. Čím to? 
Myslím si, že to zklamání je docela pochopitelné. Přes všechny nezpochybnitelné výhody se bohužel objevuje řada postupů, které tu starou dobu připomínají. Když máme předsedu vlády, který byl prokazatelně registrovaný jako agent STB, co se tedy změnilo? Zase lidé říkají, že je potřeba být příznivec té správné strany, aby člověk byl jaksi připuštěn k těm správným činnostem. I já si to představoval třicet let od sametové revoluce jinak.

Byl to důvod, proč jste byl v roce 2009 členem přípravného výboru strany TOP 09? 
Tehdy jsem se znal již dlouho s Miroslavem Kalouskem. On byl tehdy předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, pak ministrem financí a já prezidentem Hospodářské komory. Věděl, že jsem zapřisáhlý nestraník, stranická politika pro mě není. Na jaře za mnou přišel s tím, že připravuje novou stranu. Přesvědčil mne tím, že své názory prosadím jen lépe coby straník. Měl pravdu, to co jsem chtěl prosadit v době ekonomické krize, jsem jako člen TOP 09 prosadil.

Má to dnes, v době stále ještě ekonomické konjunktury, ministr práce a sociálních věcí lehčí než stejný ministr v době ekonomické krize? 
Určitě. Být ministrem práce a sociálních věcí v době ekonomické krize je práce nevděčná. Naštěstí jsem to i díky kybernetice při nástupu do funkce věděl. Setkával jsem se s dalšími ministry evropských zemí a věděl jsem, že v době krize nelze být populární.

Váš konec na postu ministra ale přišel jen o dva roky později. Tehdy byl obviněn Váš náměstek z úplatkářství. Proč jste ale odešel Vy? 
Když obvinili mého nejbližšího podřízeného, považoval jsem za samozřejmé vyvodit z toho politickou zodpovědnost a podal jsem demisi. Dodnes to považuji za správnou věc. Dnes je laťka nasazena jinak. Obviní ministra, premiéra a on klidně setrvá ve své funkci. Obvinění mého náměstka bylo poté vyvráceno, soud uznal, že k ničemu nedošlo. I tak na mě zůstala skvrna, proto jsem třeba rok po odchodu z ministerstva odmítl nabízenou kandidaturu do Evropského parlamentu. Ten je dnes plný bývalých ministrů.

V roce 2018 jste byl obviněn kvůli Fondu dalšího vzdělávání. Měly se tam zneužívat dotace. V září stejného roku bylo ale stíhání zastaveno. O co šlo? 
Policie vydala usnesení o zahájení trestního stíhání za to, že jsem podepsal změnu zřizovací listiny. Tím jsem se měl dopustit překročení svých pravomocí. Tím podpisem jsem nemohl způsobit žádnou škodu, policie ji ale vyčíslila na nějaké dvě miliardy. Byl to takový nesmysl, že jsem si ani nevzal advokáta a nechal se zastupovat ex offo. Ten podal stížnost proti zahájení trestního stíhání. Státní zástupce uznal, že je to celé nesmysl a zrušil celé zahájení trestního stíhání.

Zdá se mi to, nebo dnes je každý, i komunální politik, jednou nohou ve vězení? 
Trestní oznámení je dnes bohužel nástrojem dehonestace. Přitom jeho podání stojí tisíc korun a to si dnes může dovolit skoro každý. Řada policistů trestní oznámení na politika raději neodloží a rozjede mašinérii. A pak je to v mnoha případech zastavované státními zástupci nebo až u soudu. Jenže to už bývá pro politika dost pozdě, škraloup už má.

Vy jste dnes členem dozorčí komise Nadačního fondu Jablonecké varhany. Jak jste se k tomu dostal? 
Já jsem věřící, zároveň člen jablonecké římskokatolické farnosti. Když mne lidé z fondu oslovili, neváhal jsem. Je nutné krásné varhany v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Jablonci zachránit. Sbírku lze podpořit adopcí píšťal nebo příspěvkem na transparentní účet.

Ve svém životopise máte napsáno, že máte rád turistiku, lyžování, hudbu a literaturu. Co z toho nejraději? 
Jako správný Jablonečák jsem se narodil s lyžemi na nohou. Jedna z mých nejranějších vzpomínek je ta, že když napadlo více sněhu a museli jsme dojít pro mléko, maminka mě postavila na lyže a už jsem jel. Mám rád Jizerky na běžkách, ale touláme se jimi i v létě, les je pro mě nabíjející.

Jaromír Drábek
• Narodil se 15. března 1965 v Jablonci nad Nisou.
• Vystudoval ČVUT Praha, fakulta elektrotechnická, obor technická kybernetika (19831988), doktorské studium ČVUT Praha, fakulta elektrotechnická, obor řídicí technika (19921998)
• Byl předsedou Okresní hospodářské komory v Jablonci nad Nisou (19992002) a prezidentem Hospodářské komory České republiky (20022008).
• Člen Hospodářské rady vlády (20052007).
• Od roku 2010 do 2012 zastával funkci ministra práce a sociálních věcí.