Jaroslav Janoušek: Máme jednu z nejzajímavějších tankových sbírek ve světě

Kde se ve vás vzala vášeň k obrněné technice? 

Pocházím z čistě lesáckého rodu. Oba dva dědečkové byli hajní, táta byl hajný, příbuzní byli hajní. Takže s dlouhými zbraněmi jako kulovnicemi a brokovnicemi jsem přicházel do styku každý den. Děda i táta mě učili střílet. Nikdy jsem nějak nesnil o nějakém autíčku nebo podobně. Ale dodnes si pamatuji, že jsem jako děcko měl živý sen, že jsem našel skrýš plnou pistolí.

Byl jste na vojně? 

Po střední škole jsem chtěl jít k letectvu, ale nevzali mě kvůli slabému zraku. Přesvědčovali mě, abych šel k pozemnímu vojsku na tanky do Vyškova. Ale v té době jsem hlavně pod vlivem knížek s válečnou tématikou měl z tanků strach. V těch knížkách jsem četl, jak tank najede na minu nebo ho něco trefí a všichni tam zemřou. Prostě ocelová rakev.

Jak jste se tedy dostal ke sbírání tanků?

Když se mi blížila padesátka, tak jsem byl v Holandsku, kde mě kamarád vzal na vyjížďku v tanku. Jezdili jsme uprostřed malého města a děsně se mi to líbilo. V tu chvíli jsem zjistil, že mě tanky, i přes tu mladickou nedůvěru, fascinují. A hned jsem se začal zajímat , jestli je možnost koupit nějaké pásové obrněné vozidlo. Tanky jsem tak začal sbírat v roce 2000.

Jak velká je vaše sbírka dnes? 

Dnes máme osmnáct, z toho většinou tanky. V roce 2007 se nám povedla návštěva Finska, kde se prodávaly vyřazené britské tanky z 2. světové války. Koupili jsme rovnou tři. Jeden jsme zrestaurovali a prodali do Vojenského historického ústavu v Lešanech. Tím jsem poodhalil, jak financujeme nákupy nových přírůstků do muzea. Prostě něco koupíme, uvedeme do provozu a prodáme. Loni jsme takhle zrestaurovali tank Centurion na tankodrom do Milovic.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Jablonecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.

Do libereckého Šaldova divadla míří vodník Čochtan