V malé dílně v Janově nad Nisou v rukou Jiřího Dvořáka vznikají pod značkou Sharp Knives unikátní ručně kované nože z damascénské oceli. Jiří se výrobou nožů zabývá již od roku 2010, tedy cirka od svých třiceti let. „Vystudoval jsem Fakultu humanitních studií na Karlově univerzitě, ale vždy mě lákala spíše práce rukama. Jednak je to svým způsobem relax a zadruhé člověk okamžitě vidí výsledek své práce. Pokud se k tomu jedná o nějakou tvůrčí práci, zůstane tu po člověku něco, do čeho dal kousek své duše,“ svěřil se nožíř. Vedle samotné výroby se Jiří zabývá pořádáním nožířských workshopů a broušením nožů.

Můžete popsat okolnosti vzniku Sharp Knives?
Nepočítám-li první pokusy z dětských let, pak první skutečné nože jsem začal vyrábět zhruba před deseti lety. Začínal jsem úpravou starých a poškozených nožů, později jsem zkusil vyrábět čepele sám vybroušením ze starého pilového pásu nebo pilníku. Čím dál tím víc mě ale lákala výroba čepele klasickým kovářským postupem. V té době se mi naskytla možnost externě navštěvovat kovářskou dílnu na Uměleckoprůmyslové škole v Turnově. Pod vedením kovářského, mistra pana Válka, jsem si tam osvojil nejen základní kovářské techniky pro nožířskou praxi, ale zejména pak výrobu damascénské oceli tradičním způsobem kovářského svařování.

Co následovávalo dál?
S nabytím nových zkušeností mě výroba nožů naprosto učarovala a bylo mi jasné, že právě „nožířinou“ bych se chtěl v budoucnu živit. Trvalo mi sice ještě pár let sebrat odvahu, odejít z rodinné firmy (ve které jsem do té doby působil jako podlahář) a dát se svou vysněnou cestou. Je pravda, že do značné míry mi rozhodování usnadnila bolavá záda, se kterými se podlahařina opravdu dlouho dělat nedá, ale i podpora rodiny, která brzy pochopila, že to s noži myslím opravdu vážně.

V čem vás ta výroba zrovna nožů tak učarovala?
Nejvíce se mi líbí rozmanitost činností, které člověk musí zvládnout. Nožíř je tak trochu kovář, brusič, řezbář a brašnář v jedné osobě. K tomu ještě musí mít velkou představivost, cit pro detail a hlavě řemeslný fortel. Třebaže nůž je pro mě v první řadě nástroj, který musí být stoprocentně funkční, vždy se snažím, aby i hezky vypadal. Tím nemyslím, že by měl být prvoplánově líbivý na oko, ale spíše designově čistý, s jednoduchými liniemi, precizním zpracováním a zajímavým detailem.

Jak takový nůž vlastně vzniká?
Srdcem každého nože je čepel. Ta může být zhotovena dvojím způsobem: za prvé vyříznutím z ocelové pásoviny nebo tradičním kovářským postupem ručního kování. Poté se na pásové brusce doladí tvar a zhotoví hrubý výbrus. Dále se čepel vytvrdí pomocí kalení, což je tepelné zpracování, kdy se materiál ohřeje na určitou teplotu, následuje výdrž na této teplotě a poté prudké ochlazení zpravidla v oleji, popř. vodě. Po zakalení má čepel vysokou tvrdost, avšak je velmi křehká, takže následuje další tepelné zpracování, tzv. popouštění, které sníží tvrdost a zvýší houževnatost čepele. Dále se povrch čepele upravuje jemným broušením, leštěním či leptáním v kyselině. Poté se osadí záštita a ručka. Na závěr se k noži na míru zhotoví pouzdro a čepel se naostří.

Jaký materiál na výrobu nožů používáte?
Na čepele nožů se obvykle používají nástrojové oceli. Ty lze dále zjednodušeně rozdělit na oceli nelegované (uhlíkové), oceli legované (nerez) a „práškové“ (tzv. prášková metalurgie). Osobně preferuji jednoduché „uhlíkovky“, které jsou zvlášť vhodné pro kovářské zpracování, dobře se ostří a mají vynikající řezné vlastnosti. Jejich drobnou nevýhodou je pak minimální odolnost vůči korozi (což však není zas takový problém, pokud se o nůž dobře staráme). Zvláštní kapitolou je pak ocel damascénská, která vyniká nejen vysokou tvrdostí, houževnatostí a řezivostí, ale také nádhernou kresbou, která je vždy unikátní a neopakovatelná, podobně jako otisk lidského prstu.

Můžete přiblížit výrobní proces damascénské oceli?
„Damašek“ vzniká kovářským svařením několika plátů oceli, přičemž se kombinují dva (i více) druhů nástrojových ocelí, z nichž jedna je s vysokým obsahem uhlíku (tvrdá tmavá složka), druhá pak s nižším obsahem uhlíku a ideálně s vyšším podílem niklu (houževnatá světlá složka). Pro zvýraznění kresby se damascénská ocel opakovaně leští a leptá v kyselině. Z řemeslného hlediska jsou nejhodnotnější tvz. mozaikové damašky, jejichž výroba zabere i několik dnů práce.

Máte nějaký oblíbený kousek? Kde čerpáte inspiraci? 
Co se týče designu a funkčnosti, velmi jsem si oblíbil skandinávské nože typu puukko. Jedná se o malé nože s pevnou čepelí kovanou z uhlíkové oceli. Třebaže tyto nože na první pohled vypadají velmi jednoduše, jedná se dokonalý nástroj, který se vyvíjel po celá staletí k naprosté dokonalosti. Seveřané se bez tohoto nože nehnou ani na krok. Velkou část mé produkce tvoří právě nože inspirované severskými puukko. Z vlastní produkce bych pak vyzdvihl nůž HARPIE. Jedná se o univerzální zálesácký bushcraftový nůž, který vyrábím ručně v malých sériích. Také se mohu pochlubit, že v současné době vyrábím nože pro jednu speciální vojenskou jednotku.

Neměl jste problém s vymýšlením názvu? 
Nožíři obvykle používají jako značku své jméno, v mém případě jsem měl bohužel smůlu, protože značku „Dvořák“ už používá řada dalších. Sharp Knives neboli „ostré nože“ mě napadly ihned. Slovo ostrý mi okamžitě evokuje nůž, a co se týče internetového vyhledávače, časem se tento název ukázal jako velmi dobrý tah. Konečně, název Sharp Knives, je i trochu dvojsmysl… Nebudu napovídat, ale moudří už tuší. (úsměv)

Představují Sharp Knives koníčka nebo se tím živíte? 
S radostí můžu říct, že od roku 2015 je nožířství mým zaměstnáním na plný úvazek, splněný sen a každodenní radost. Přesto mi přijde, že na to mám pořád nějak málo času.

Pokud vstoupím do vaší dílny, na co se mi naskytne pohled? 
Dlouho jsem se poohlížel po tom správném prostoru, až jsem se rozhodl, že si dílnu raději postavím sám. Vzhledem k tomu, že v dílně pořádám také nožířské workshopy, je postavená a zařízená tak, aby se tam účastníci cítili opravdu pohodlně. Je to spíše taková „klubovna“ doplněná o stroje a vybavení. Takže kromě pásové brusky, výhně, pece, bucharu atd. tam uvidíte i knihovnu, paroží, luk a šavli na zdi. A to všechno v krásném prostředí na hřebeni Jizerských hor.

Vedle výroby nožů a broušení nabízíte i workshopy. Co na jejich účastníky čeká? 
Pořádání nožířských workshopů patří mezi hlavní náplň mé práce. Zakládám si na tom, že každý kurz je šitý účastníkovi přímo na míru. Díky tomu, že kapacita kurzu je pouze jedna osoba, se můžu klientovy věnovat na sto procent. Můžu tak zaručit, že si domů odveze krásný, ručně vyrobený nůž z vysoce kvalitních materiálů.

Mají lidé o ně zájem? 
Až byste se divil. Často přijede zákazník pro hotový nůž a odjíždí s poukazem na workshop. Pocit, že si člověk něco sám vyrobí, se nedá ničím nahradit. Ono video na YouTube je jedna věc a držet kladivo a kleště v ruce je věc druhá. A tu vůni uhlí z videa prostě nevykoukáte.

V čem jsou vámi vyrobené nože originální? 
O svých nožích bych asi neřekl, že jsou v pravém slova smyslu originální nebo unikátní, a ani se o to nesnažím. Nůž je nástroj a nástroj je předurčen k nějaké funkci a z tohoto pohledu prostě není co objevovat nebo vylepšovat. Viděl jsem stovky pokusů o „originální“ design a všechno to byly buďto kopie nebo nefunkční paskvily. Kouzlo ručně vyrobeného nože tkví ve výrobním procesu, kdy člověk dává kus svého já do každého úkonu, který provede. Záleží pak na zákazníkovi, zda-li dá přednost ceně, nebo příběhu, který za daným výrobkem stojí.

Čeho byste chtěli v budoucnosti dosáhnout? 
Rád bych se pustil do výroby kovaných kuchyňských nožů a nožů zavíracích. Všechno však chce svůj čas a ten se zatím nedostává. Každopádně stále mám, na čem pracovat, co zlepšovat. Stále tu jsou výzvy, a tak je to správně.

Jak se stavíte k Tatrhům, které sám aktivně navštěvujete, a akcím podobného ražení? 
Myslím, že akce podobného ražení tady dlouho chyběla. Člověk ani neví, co dělá jeho soused v paneláku a pak se nestačí divit, kolik šikovných lidí má ve svém blízkém okolí. Je fajn se setkat s lidmi, kteří si raději pořídí kvalitní ručně vyrobený „kousek“ z regionu, než nejnovější i-phone s roční životností a politováním hodným původem.

Jiří Dvořák
• Jiří Dvořák se narodil v roce 1980 a ruční výrobou nožů zabývá od roku 2010. Od roku 2019 je držitelem značky Regionální produkt Jizerské hory
• Technologii výroby damascénské oceli si osvojil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově.
• Vedle samotné výroby nožů se zabývá i jejich broušením a pořádáním nožířských workshopů. Kurzy probíhají po celý rok v pracovní dny od pondělí do pátku. Pro více informací a rezervace termínů pište na info@sharpknives.cz.