Stádo přibližně sto padesáti krav netrpělivě čeká na svou pravidelnou stravu. Najevo to už dává hlasitým bučením. Je krátce po čtrnácté hodině. Vstupuji v doprovodu zootechnika Vlastimila Štípka do Velemyšlevského kravína na Lounsku.

Právě tam se na tři hodiny stávám dojičem krav. Spolu s tamními pracovnicemi si nasazuji holínky a absolvuji jednu odpolední směnu se zemědělci.

Pro začátek je kydání hnoje

Začíná se kydáním hnoje. Se škrabkou v ruce přistupuji ze zadu k jalovicím. Mám obavu a zároveň přirozený respekt z těchto velkých zvířat. „Neboj se. Jsou mírumilovné. Stačí je pohladit a promluvit na ně. Pak poslechnou na slovo,“ říká mi ošetřovatelka dobytka Helena Nejedlá. V kravíně pracuje už od roku 1983. Kravská lejna seškrabuji do žlabu s jezdícím pásem, který pak hnůj vyváží na valník. Po pár tazích mi to dokonce začíná jít od ruky. “Hni se. Tak pozor. Uhni,“ velí Helena a strká do stračeny.

Ošetřovatel dobytka Radek Gunár si půjčuje můj služební fotoaparát a cvaká jeden snímek za druhým.

Ještě, že jsem si vzal holínky. Jen co jsme stání uklidili, mohli bychom začít nanovo. Dalším úkolem je navést podestýlku před samotným dojením. Vidlemi před kravínem nabírám slámu na speciální kolečko. Je vrchovaté. „Musíš nabírat jen slámu zezhora. Vespod je špatná a to by krávám moc nechutnalo. Přidej ještě,“ říká mi ošetřovatelka Jaroslava Gunárová.

Vítr rozfoukává slámu po okolí. Létá i z vidlí. Mám ji všude. Kolečko je vrchovaté. Ujedu jen pár metrů a náklad málem sypu na zem. „Ukaž, odvezu to raději sama. To bychom se daleko nedostali,“ směje se kolegyně ošetřovatelka skotu. Každá z žen za den odveze pět až šest těchto vrchovatých koleček. Já po druhém naloženém kolečku téměř necítím ruce. Nejsem zvyklý a je to znát. Práce se ujímá Jarka a jde jí od ruky. Během chvilky je kolečko vrchovaté.

Máme chvilku pauzu. Čas trávím nasloucháním vyprávění zkušeností ošetřovatelek.

„Dnešní městské děti už ani pořádně nevědí, jak vypadají domácí zvířata. Natož krávy. Někteří školáci si snad myslí, že je to fialová mléčná Milka. Přitom jsou to tak krásná zvířata,“ povzdechla si ošetřovatelka Lenka. A do jaké míry je autentická trilogie Zdeňka Trošky o zemědělcích z Hoštic Slunce, seno … ?

„Narážíš na ta sluchátka? Ne, tak ty dojnicím opravdu nedáváme. Dokonce tu nejsou ani žádné rozbroje jako mezi Škopkovou a Konopníkovou, i když si tak někdy mezi sebou taky z legrace říkáme. Máme tu ale naopak spíše rodinný vztah, je to ostatně rodinná farma? řekla dojička.

close zoom_in Telátka se krmí ručně dudlíkem

Uvnitř kravína je ustájeno několik desítek krav ve čtyřech řadách. Telátka mají vlastní stáj. Dobytek je rozlišován pomocí barevných plastových štítků, takzvaných náušnic. Žluté mají jalovice, červené zas býčci.

„Každá z nás má na starost jedno stání. Po vykydání hnoje a nakrmení začíná pravidelné dojení. K dispozici mám tři dojící soupravy a jednu takzvanou konvicovou, kde mléko vytéká do bandasky. Toto mléko je pak určené telátkům. Ty krmíme ručně, tedy pomocí speciální hliníkové bandasky s dudlíkem. Je na tři litry mléka,“ vysvětluje Lenka Nejedlá. Její kolegyně Katarína Gunárová mezitím umývá mokrým hadrem svým dojnicím vemena. Dělá se tak z hygienických důvodů.

Krávy jsou klidné i temperamentní

„Musí být před každým dojením čistá. Myjeme je teplou vodou,“ říká mladá ošetřovatelka. Některé březí krávy mohou ošetřovatelku při nasazování dojící soupravy pokopat. Proto jim dojičky zavazují zadní nohy. Chrání tak sebe i dojící soupravu před poškozením.

„Co kráva, to jiná vlastnost. Každá z nich je individualita sama. Některé jsou klidné, jiné zas temperamentnější, ale neboj, pustíme tě jen k těm hodným,“ směje se Katerina. Poprvé v životě mám možnost si dojení vyzkoušet.

„Musíš pořádně přitlačit na cecíky, aby se vsakovací trubky lépe přisály,“ říká ošetřovatelka.

Teprve pak začne vytékat mléko, které je do místnosti s obrovským tankem vháněno pomocí vzduchu ve speciálních skleněných trubkách.

Mléko dojičkám chutná a moc

close zoom_in Řeč mezitím stáčím k samotnému mléku. Na dotaz jestli pracovnice a hlavně tamní pracovníci pijí mléko, odpovídají všichni kladně.

„Tedy to kupované. Toto v syrovém stavu nepřevařené a neupravené ne. To ani není dobré,“ podotkla Lenka. Vesměs se ale všichni shodují, že lidé a především děti by mléko pít měli. A podporují také mléčné automaty, kvůli kterým se nyní strhla mediální přestřelka mezi zemědělci a výrobci plastových obalů na mléko a hygieniky. Jedni jsou velkými zastánci mlékoautomatů, druzí zase odpůrci a varují, že nepřevařené kravské mléko může být zdraví škodlivé.

Zatímco kolegyně zahájily dojení, mám tu čest nakrmit telátka. Nalévám čerstvé, ještě teplé mléko do třílitrové bandasky a nasazuji obrovský gumový dudlík. Skupina pěti telat cítí, že je čas oběda, a tak vystrkují hlavy z ohradníku jedna přes druhou. Třílitrová bandaska je určena pro jedno tele, teprve když je dopito, nastupuje na řadu další čtyřnohý strávník.

Teplé mléko mám všude po těle

„Drž bandasku co nejvíce kolmo a hlavně si přidržuj dudlík, některá telátka mají tendenci ho vyrvat, tak abys nebyl od hlavy k patě mokrej. Párkrát se mi to také už stalo. Telátka jsou někdy při krmení jak z divokých vajec,“ říká Helena Nejedlá. Jen co to dořekla, telátko škublo hlavou a obsah bandasky mám rázem na sobě. Teplé mléko se rozstříklo. Je na mém obličeji, v nose, v uších i na rukou. Až po dokrmení se jdu opláchnout vodou. Na další krmení jsem už vyškolen a připraven na vše. Dudlík si raději více hlídám a přidržuji rukou.

close zoom_in V kravíně pracují čtyři ženy a tři muži. Ti se starají hlavně o krmení. Jeden je řidič a další dva krmiči. Z valníku shazují do žlabu zvířatům šrot, slámu, kukuřici nebo mláto. Chod kravína má pravidelný železný řád. Tamní pracovníci začínají každý den v půl páté ráno krmením, kydáním hnoje a dojením.

„Ráno mají dojnice vždy více mléka. Proto je dojení o něco delší, než to odpolední. Jinak je ale práce vždy stejná, ať už jde o ranní nebo odpolední provoz,“ vysvětlila Helena Nejedlá.

V pět odpoledne konečně padla

A je po dojení. Pomáhám odvést na vozítku dojící soupravu do umývárny. Blíží se sedmnáctí hodina a s ní i odpolední směna v kravíně.
„Po každém dojení se vše musí opláchnout vodou včetně trubek. Děláme vše dvakrát za den, vždy ráno i odpoledne,“ říká ošetřovatelka dobytka Lenka. Průměrná denní dojivost je asi 1 100 litrů mléka.