Stejně jako v předešlých ročnících se většina představení odehraje v místním divadle. „Jsem moc rád, když diváci chtějí večer strávit s námi na koncertě a odcházejí spokojení,“ podotkl Jakub Pustina.

Co říkáte na jablonecké publikum?
Mám ho moc rád, vždy mě překvapí svojí vstřícností a otevřeností. Při některých skladbách rád zapojím do zpěvu i publikum a zní mu to vždy parádně.

Městské divadlo Jablonec nad Nisou.
Čtvrtý ročník akce Město plné tónů přiveze hvězdy opery i obrazovek

Jaké koncerty máte v plánu?
Ještě nedávno jsem běžně zpíval 20 až 25 vystoupení měsíčně a dnes když na to pomyslím, tak si říkám, jak jsem to mohl zvládat. Asi to byla mladická nerozvážnost. Teď vystupuji maximálně desetkrát do měsíce. V roce 2008 jsem navíc založil organizaci OPERA MLADÝCH, která podporuje mladé talentované umělce z celého světa. Pořádáme mistrovské pěvecké kurzy pro pěvce a také mezinárodní pěveckou soutěž pro 60 zemí světa, která od letošního 11. ročníku nese jméno legendární sopranistky Gabriely Beňačkové. Jsem rád, když jsem plně vytížen, a vážím si každé pracovní nabídky. Jen by bylo dobré, aby den měl někdy 48 hodin.

Koncertoval jste v Americe, Austrálii, Německu nebo Itálii. Kam se vracíte nejraději?
Úplně nejraději se vracím domů. Díky své profesi, jsem vlastně více cestovatel než pěvec. Měl jsem možnost vidět desítky různých zemí a mnohdy i exotických, jako je například Panama nebo Singapur. Každé místo má své kouzlo a své krásy, pro které stojí za to se tam vracet. Když jste ale od domova i více než měsíc při nastudování nějaké opery, je po odvedení pěveckého výkonu nejsilnější myšlenka na domov a rodinu. Když jsme neměli s ženou děti, cestovala všude se mnou, ale teď mám šestiletého syna, který půjde do školy, a půlroční dceru a to už je cestování po světě obtížnější.

Jablonecká radnice. Ilustrační snímek
Město plné tónů míří do finále, už jen tento týden

Jaký je váš profesní sen?
Rád bych si jednou zazpíval na velkých světových scénách, jako je La Scala v Miláně, Metropolitní opera v New Yorku nebo Vídeňská státní opera ve Vídni. Věřím, že cesty osudu jsou už předurčeny a pokud to v knize osudu mám napsáno, tak to bude. A pokud to tam není, tak nevadí a má to určitě nějaký důvod. Mám krásné povolání, které je mi především velkým koníčkem, a pokud mi síly budou stačit a publikum mě bude chtít slyšet, budu tu vždy pro ně.

Co je pro vás největší odměnou po koncertě?
Spokojení posluchači. Pokud by nebylo posluchačů na koncertech a v divadlech, tak my umělci bychom nemohli vůbec existovat. Jsem moc rád, když diváci chtějí večer strávit s námi na koncertě a odcházejí spokojení. Potlesk a radost z koncertu je tou největší odměnou.

Přestože už děti odešly z domu, jsou stále všechny s Dobruškou K. Na snímku vidíte všechny její děti s vnoučaty z pěstounské péče.
ROZHOVOR: 15 dětí vychovala pěstounka sama. Nelituje toho