Stejně jako v předešlých ročnících se většina představení odehraje v místním divadle. „Jsem moc rád, když diváci chtějí večer strávit s námi na koncertě a odcházejí spokojení,“ podotkl Jakub Pustina.

Co říkáte na jablonecké publikum?
Mám ho moc rád, vždy mě překvapí svojí vstřícností a otevřeností. Při některých skladbách rád zapojím do zpěvu i publikum a zní mu to vždy parádně.

Jaké koncerty máte v plánu?
Ještě nedávno jsem běžně zpíval 20 až 25 vystoupení měsíčně a dnes když na to pomyslím, tak si říkám, jak jsem to mohl zvládat. Asi to byla mladická nerozvážnost. Teď vystupuji maximálně desetkrát do měsíce. V roce 2008 jsem navíc založil organizaci OPERA MLADÝCH, která podporuje mladé talentované umělce z celého světa. Pořádáme mistrovské pěvecké kurzy pro pěvce a také mezinárodní pěveckou soutěž pro 60 zemí světa, která od letošního 11. ročníku nese jméno legendární sopranistky Gabriely Beňačkové. Jsem rád, když jsem plně vytížen, a vážím si každé pracovní nabídky. Jen by bylo dobré, aby den měl někdy 48 hodin.

Koncertoval jste v Americe, Austrálii, Německu nebo Itálii. Kam se vracíte nejraději?
Úplně nejraději se vracím domů. Díky své profesi, jsem vlastně více cestovatel než pěvec. Měl jsem možnost vidět desítky různých zemí a mnohdy i exotických, jako je například Panama nebo Singapur. Každé místo má své kouzlo a své krásy, pro které stojí za to se tam vracet. Když jste ale od domova i více než měsíc při nastudování nějaké opery, je po odvedení pěveckého výkonu nejsilnější myšlenka na domov a rodinu. Když jsme neměli s ženou děti, cestovala všude se mnou, ale teď mám šestiletého syna, který půjde do školy, a půlroční dceru a to už je cestování po světě obtížnější.

Jaký je váš profesní sen?
Rád bych si jednou zazpíval na velkých světových scénách, jako je La Scala v Miláně, Metropolitní opera v New Yorku nebo Vídeňská státní opera ve Vídni. Věřím, že cesty osudu jsou už předurčeny a pokud to v knize osudu mám napsáno, tak to bude. A pokud to tam není, tak nevadí a má to určitě nějaký důvod. Mám krásné povolání, které je mi především velkým koníčkem, a pokud mi síly budou stačit a publikum mě bude chtít slyšet, budu tu vždy pro ně.

Co je pro vás největší odměnou po koncertě?
Spokojení posluchači. Pokud by nebylo posluchačů na koncertech a v divadlech, tak my umělci bychom nemohli vůbec existovat. Jsem moc rád, když diváci chtějí večer strávit s námi na koncertě a odcházejí spokojení. Potlesk a radost z koncertu je tou největší odměnou.