Důstojným připomenutím 40. výročí úmrtí studenta Jana Palacha se stává mimořádná emise jablonecké České Mincovny. Stříbrnou medaili razí podle výtvarného návrhu akademického sochaře a ředitele zdejší Střední a Vyšší uměleckoprůmyslové školy Jiřího Dostála.

„Jde o výjimečnou ražbu, která je nejen pro sběratele překvapením,“ uvedl ředitel České Mincovny Jan Vízek s tím, že přestože dosud nikdo medaili neviděl, již mají závazně objednáno sto kusů. Této události chtěli dát větší důraz, proto připravovanou emisi tajili.

Razí maximální možnou velikost
Medaile nepatří mezi standardy mincovny také svou velikostí, razí ji z čistého stříbra v maximální možné velikosti, a to 50 milimetrů. Váží 42 gramů.
Při přípravě oslovili přímo jednoho z našich nejlepších portrétistů, akademického sochaře Jiřího Dostála. „Vypsat soutěž by bylo zdlouhavé a především bychom připravovanou mimořádnou ražbu neudrželi v tajnosti,“ vysvětlil Vízek.

Volba na Dostála padla i z toho důvodu, že jako ředitel jablonecké Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy má ke studentům blízko. „Na hrubých rysech návrhu jsme se domluvili předem. Ale shodli jsme se,“ poznamenal Dostál.

Výtvarník dosud nic podobné nedělal
Na lícové straně je portrét mladého Jana Palacha v typické rozhalence. „Odhaluje mu hruď, ve které tepalo srdce,“ vysvětlil autor. Na rubové straně ztvárnil českého lva bez korunky, symbolizující češství, Palachovo statečné srdce a tehdejší dramatickou dobu.

„Obě strany jsou symbolicky v horní polovině v proofové kvalitě a dolní v běžné,“ dodal s tím, že jsou strany jakoby ponořeny z naděje do tehdejšího marazmu. Práci na této medaili považuje za mimořádně emotivní. „Nic podobného jsem dosud nedělal,“ přiznal.

Dostál není jediný, kdo vytvořil Palachovu medaili. Ta první pochází od akademického sochaře Jiřího Harcuby. Vytvořil ji v době, kdy jméno Palach bylo tabu a o událostech z ledna 1969 se na veřejnosti nemluvilo. Státním složkám vyražená medaile neušla a Harcuba byl perzekvován.

K událostem váže i sochař osobní vzpomínky
Byli by dnes zhruba všichni stejně staří. Sochař, ředitel mincovny a Jan Palach.
Ředitele České Mincovny Jana Vízka podpořily při rozhodování o mimořádné ražbě i lidské důvody. Jan Palach byl jeho spolužák ze studijního kruhu v prvním ročníku na pražské Vysoké škole ekonomické. „Měli jsme k sobě hodně blízko a jeho smrt jsem prožíval mimořádně osobně,“ přiznal Vízek.

Podobně emotivně prožíval tehdejší události také autor medaile Jiří Dostál: „Byl jsem v pátém ročníku na umprum, a to stojí na současném Náměstí Jana Palacha.“ Na pohřeb se v lednu 1969 díval s ostatními studenty z okna školy. „Byl o tři roky mladší než já,“ dodal.

Pod vlivem osobních prožitků také sochař na medaili pracoval, přestože vodítkem mu byly dobové fotografie. A těch není příliš mnoho. „Byla to pro mě pocta. Nejen, že mě mincovna oslovila,“ konstatoval sochař.

Při tvorbě jej provázel, jak sám přiznal, pocit mrazení, který dosud nikdy nezažil. Portrét Palacha podle něj vyjadřuje morální čistotu.