Liberci tuto funkci pro muže bez přístřeší při hmotné nouzi plní dům Speramus. „Důvodů, proč se lidé dostanou na ulici, je více. Mezi hlavní patří dluhy, alkohol a hraní na automatech,“ řekl Boris Žalek, sociální pracovník domova Speramus. „Pokud mají navíc zpřetrhané rodinné vztahy, nemají jinou možnost, než se přihlásit do azylového domu, kde mohou strávit tři měsíce,“ dodal.

Žijí zde také ti, co přišli z vězení

Dobu pobytu je možné, pokud se člověk bez domova snaží na sobě pracovat, prodloužit až na jeden rok. Stejně tak je možné dobu v případě problémových lidí i zkrátit.

Dalšími obyvateli azylových domů jsou ti, kteří byli ve vězení či v léčebnách, a nyní nemají, kam by se vrátili. „Nesloužíme jako ubytovna. V domě je k dispozici šest sociálních pracovníků, ke kterým se mohou naši klienti obrátit. Pomůžeme jim v jednání s úřady kvůli dávkám sociální podpory i následně s hledáním zaměstnání či bytu,“ pokračoval Boris Žalek.

Azylové domy v Libereckém kraji:

Dům pro muže Speramus v Liberci:
kapacita 25 lůžek pouze pro muže

Oblastní charita Liberec:
kapacita 13 lůžek pro matky a 21 pro jejich děti

Dům Naděje Jablonec nad Nisou:
kapacita 8 lůžek pro ženy, 12 pro muže

Dům humanity v České Lípě:
kapacita 10 lůžek pro ženy, 18 pro muže

Pro matky s dětmi, jež nemají kam složit hlavu, funguje Oblastní charita Liberec. Ta nabízí dohromady 13 míst pro matky a 21 míst pro děti. Dům Naděje v Jablonci nad Nisou je místo, kde se mohou v tíživé životní situaci dočasně ubytovat i ženy bez dětí.

„V poslední době přibývá žen, které nemají kde bydlet. Proto jsme se rozhodli poskytnout pro ně osm míst v azylovém domě, sedm z nich je obsazeno,“ řekl Jan Vaněček, oblastní ředitel Naděje. „Příčiny ztráty obydlí jsou stejné jako u mužů. Dluhy, každodenní popíjení alkoholu a rozkoly v rodině,“ dodal.

Dalším problémem je podle něj složitý svět úřadů a institucí s nepřeberným množstvím informací. „Lidé s nižším vzděláním nechápou, kde mají co platit, kam se obrátit. Snažíme si jim pomoci,“ vysvětlil ředitel.

Pokud do domu Naděje přijde člověk bez domova naprosto bez finančních prostředků, často dostane i něco malého k jídlu. A nejprve odchází na čtrnáct dní na noclehárnu. Pak teprve následuje pobyt v azylovém domě. „Klienti u nás platí zpočátku 50 korun za den, což je velmi malá částka. Část peněz dostáváme z Ministerstva práce a sociálních věcí, pomáhají i města a různé nadace,“ objasnil financování domů Jan Vaněček.

Žen bez přístřeší přibývá i v Lípě

Letos navíc dostal Liberecký kraj dotaci z Evropské unie přes 10 milionů korun na služby sociální prevence. Zdejší azylové domy tedy mají zajištěný provoz na tři roky dopředu. „Ta práce má smysl. Ještě se sice nestalo, že by se některý z klientů stal, pár let po opuštění našeho zařízení, manažerem nadnárodní firmy, ale dílčí úspěchy tu jsou,“ řekl Jan Vaněček.

Dalším místem, které se věnuje ženám bez domova, je Dům humanity v České Lípě. „Kapacita zařízení je celkem 28 lůžek, 10 lůžek je pak určeno pro ženy, 18 pro muže,“ přiblížila starostka České Lípy Hana Moudrá.

V současné době žije v Domě humanity celkem sedm žen. „Zájem o tuto službu nebyl ze strany žen nikdy tak velký, jako v tomto roce. V minulosti byla obsazena vždy pouze dvě, maximálně tři místa,“ upozornila vedoucí Domu humanity Helena Holanová. „Oproti tomu zájem o službu ze strany mužů je trvale vysoký, v současné době je zde ubytováno šestnáct mužů,“ doplnila vedoucí Domu humanity.

Práci seženu jen v létě, říká muž bez domova

Jedním z klientů libereckého domu Speramus je devětapadesátilet muž, který nechtěl zveřejnit své jméno. Bez domova se mu žije těžce.

Co vás přivedlo sem do azylového domu?
Měl jsem dluhy, nemohl jsem platit nájem, tak jsem skončil bez bytu.

Jaké jste měl zaměstnání?
Jsem vyučený malíř, natěrač. Byl sem v Praze za prací, ale nakonec mě vyhodili. U stavební firmy jim jste dobrý jen na sezonu. Jakmile skončí, jdete na pracák.

Co přesně jste dělal?
Byly to samé pomocné práce. Natíral jsem sloupy a tak.

Kde jste v Praze bydlel?
Žil jsem tam na chatě, ale v zimě bez prostředků to nejde. Zmrznul bych.

Sháníte si práci?
Snažím se nějakou najít, ale je to těžké. Je mi 59 let. Nikomu se nechce mě zaměstnat. Když náhodou seženu práci, tak zase jenom na léto. Měl bych si ušetřit na zimu, ale já na to nejsem. Nedaří se mi to. Teď jsem zrovna na úřadu práce.


Lidem v nouzi nabízí azyl dům Speramus už bezmála 14 let

Azylový dům Speramus byl založen Okresním úřadem v Liberci už v roce 1995. Roku 2003 připadl Libereckému kraji. Letopočet 2007 pak znamenal vznik obecně prospěšné společnosti Návrat, která začala provozovat dům poté, kdy se ho Liberecký kraj zbavil.

„Naším zařízením projde za rok kolem 130 mužů. Někteří se opakují,“ řekl Robert Prade, zakladatel obecně prospěšné společnosti. „Přes padesát procent z nich odsud odchází s tím, že má kam jít. Mají místo v ubytovně či v bytě, naučí se hospodařit s penězi,“ dodal. Nikdo však nemůže zaručit, že se za nějakou dobu nevrátí zase zpět.

„Je to běh na dlouhou trať. Ta ručička vah je velice lehce vychylitelná. Jakmile se někdo jednou dostane na ulici, většinou nemá rodinu, která by se o něj postarala. Jakmile ho propustí z práce, dostane výpověď i z ubytovny a je zase zpátky u nás,“ vysvětlil Robert Prade.