V roce 2010 koupil Oldřich Kilián zpustlý zámek v Horní Libchavě. O pár let později ožil návštěvníky a nechybí ani princezna, která je seznamuje s jeho historií.

Než se ale Oldřich Kilián stal zámeckým pánem, cestoval po celém světě. Často riskoval život a z některých cest se málem nevrátil živý. „V Indii na mě zaútočil náboženský fanatik a praštil mě železnou tyčí po hlavě. Otřes mozku a rozraženou hlavu mi ošetřili až v Indonésii, kdy byl ale už úraz zanedbaný a dlouho poté mi pískalo v uších,“ zavzpomínal.

Z indického subkontinentu si mimo jiné přivezl i neznámou infekci, která ho na několik měsíců upoutala na lůžko. „A v Jižní Americe mě zase přepadl gang. Položili mi nůž na krk a na ledviny a okradli úplně o všechno včetně pasu a zpáteční letenky. Zůstal jsem v poušti pouze v trenýrkách,“ popsal další příhodu dobrodruh.

Incidenty se však nenechal odradit a pokračoval v poznávání více i méně tradičních míst po celém světě. Dobře se cítil mezi papuánskými domorodci, kde si našel nejlepšího kamaráda Asike Haluka, jehož podobu si nechal vytetovat na rameno. „Jsou to lidé, kteří žijí jako v době kamenné, jejich předci byli kanibalové. Oblíbil jsem si i jihoamerické Cuzco. V nedaleké vesnici po mně na počest pojmenovali ulici, protože jsem tehdy dával práci moha místním lidem,“ doplnil Kilián.

I přesto, že má toulavé boty, se nakonec usadil. Jak sám říká, i věčný cestovatel se chce mít kam vracet. „Dlouhá léta na mě doma nikdo nečekal. Nyní jsem rád, když mohu odpočívat u televize vedle manželky,“ svěřil se.

Cestování po světě se už nevěnuje tolik jako kdysi. Stále ale ve svém barevném karavanu křižuje Českou republiku a prodává etnografické předměty a šperky. Zásobuje hrady, zámky, zoologické zahrady a další turistická místa. „Baví mě ta rozmanitost, žádný den není stejný a snad každou vteřinu získává člověk nové zážitky. Procestoval jsem přes 120 zemí celého světa,“ pochlubil se Oldřich Kilián.

Nekonečný kolotoč

V době, kdy se rozhodl koupit zámek v Horní Libchavě, hledal místo, kde by mohl vystavovat své fotografie a přivezené exponáty z cest. „Prostě mě oslovil a koupil jsem ho v podstatě bez rozmyslu. A tím začal kolotoč nekonečných oprav, aby se podařilo zpřístupnit alespoň pár místností,“ nastínil začátky Kilián.

Prvotní nadšení ale vystřídal pocit beznaděje z nekonečné práce. Zjistil totiž, že nemá pro koho tvořit. „Vše se změnilo, když jsem poznal svou nynější manželku. S tou na zámku neúnavně pracujeme a máme z toho oba radost,“ dodal cestovatel.

Vlastnit zámek není jen splněný sen, ale obnáší to i velké starosti. „Za tu dobu už mám tik v oku. Na druhou stranu mě těší, když je práce vidět, to člověka nakopne. Jsem rád, když si pak návštěvníci odnášejí hezké zážitky a na zámek se vrací,“ uzavřel vyprávění Oldřich Kilián.