Teď přišel první úspěch v podobě ocenění. A nešlo jen o žádné rozhodování od stolu. Centrum Vlasty Buriana od architekta Pavla Šťastného si do Liberce přijela osobně prohlédnout Eva Jiřičná.

Co vám při předávání řekla?

Při samotném předání o žádné proslovy nešlo. Dostali jste diplom a to bylo všechno. Ale při hodnocení pro mě bylo důležité její poselství, že je důležité nebát se! Jen ten, kdo má talent, nadání a odvahu se podle ní prosadí.

Čím jste byl při vymýšlení návrhu Centra Vlasty Buriana limitován a co vás naopak inspirovalo? Limitován jsem nebyl v podstatě ničím. Snažím se klienta vždycky přesvědčit, že je důležité nešetřit na materiálu a nic nešidit. Někdy je to boj s větrnými mlýny, ale v tomhle případě jsem k tomu mohl v podstatě přistoupit po svém. Konzultovat jsem ho musel především s památkáři. Důležité bylo zachovat nároží, chtěl jsem, aby dům zapadl do kontextu stávající výstavby, ale zároveň aby tam bylo něco nového, moderní principy. Chtěl jsem, aby stavba měla jednotný povrch včetně střechy, to pro mě byla výzva. A břidlici jsem vybral, protože se mi líbila jako přírodní materiál i svou texturou.

I přes ocenění od osobností typu Eva Jiřičná působí pro některé lidi váš návrh trochu kontroverzně. jak se vyrovnáváte s případnou kritikou?

Tak s tím jsem se setkal i mezi samotnými architekty, zatímco většině se dům líbil, jeden kolega k němu měl velké výhrady. Ale s tím se setkáte všude. Nemá smysl navrhovat něco, co už tu stálo před sto nebo i více lety. Oceněná přístavba galerie se také nelíbila. Byl jsem svědkem toho, když se lidé zastavili a říkali: to je hrozný, a já na to: uvidíte, že to jednou dostane cenu a za mnoho let to budou lidé obdivovat. Všechno, včetně architektury se musí posouvat dopředu. Teď to kritizují, a za třicet let už to každému přijde normální. Ale kontroverzní je důležité. Každá doba přinesla nějakou výraznost.

Dům stojí nedaleko kontroverzního Papírového náměstí. Jak byste si představoval jeho podobu vy sám?

Především by se měla ctít jeho členitost. Rozhodně tam nepatří žádné velké polyfunkční domy. Měl by se zachovat ráz, mělo by tam vzniknout pěkné náměstí, služby i bydlení. Problém je, že město rozprodá všechno soukromým investorem bez možnosti jakékoliv regulace. Už třeba jen, když ze starého domu padá omítka, mělo by mít páky na majitele. Co vám vadí kromě regulace, absence architektů a urbanistů v českém prostoru?

Nectí se potřeby lidí. Třeba Vídeň získala už pošesté za sebou cenu nejlepší místo k životu. Je to mimo jiné i tím, že se zodpovědní lidé ptají obyvatel jednotlivých čtvrtí, co by chtěli a skutečně se toho drží. Třeba v jednom místě je velký vyhledávaný park. Nejsou tam ale záchody, což lidem vadilo. U nás by tam postavili ošklivé „ToyToyky", tam to vyřešili, že obešli okolní restaurace a za příspěvek z radnice domluvili, aby mohli lidé využívat jejich toalety. Maličkost a funguje k oboustranné spokojenosti.

Které stavby v Liberci se vám líbí?

Tak jednoznačně nové Lázně, a vůbec celá ta křižovatka. Teď chodím s dcerou na protější polikliniku, což je nádherná budova. A pak také univerzitní část města a samozřejmě Wolkerák, ten mě taky hodně baví.