Svatba je pro každou nevěstu a ženicha krásným a neopakovatelným dnem. Snoubenci si připravují místo, den i výzdobu podle svého srdíčka, a tak i pro oddávající se každá svatba stává originálem.

V Desné jsem za své působení starosty oddal několik desítek párů a je pravdou, že několik svateb mi při vzpomínce vykouzlí i dnes úsměv na tváři. Nemůžu tak například zapomenout na svatbu, kdy svědci dovezli velkou láhev sektu v zavazadlovém prostoru auta z Prahy a po ukončení obřadu, kdy je milá povinnost přípitku, jsem dle etikety po vzoru sommeliérů chtěl otevřít sekt. Bohužel výsledkem se stala krásná, metr vysoká fontána, která byla během 5 vteřin u konce. V ten okamžik jsem byl vděčný za „záložní“ láhev šampaňského a naplnil již číše po okraj.

Tato „záložní“ láhev byla připravena, opět po zkušenosti při jedné svatbě, kdy jsem se stal nechtěným komikem. Láhev jsem tak jako již několikrát uchopil za uzávěr a za spodní část, otáčím, aby došlo k bezpečnému otevření a hle.. na rukou naběhlé žíly, jak u kulturisty a špunt stále bez jediného náznaku opuštění láhve, …. no začal jsem romantickou chvilku zabarvenou tlumenou hudbou komentovat krásným okamžikem, svatebním párem a přitom ještě více tlačil na zátku v domnění, že větší tlak již láhev nemůže vydržet a najednou „lup“ a držím láhev i špunt, tedy pouze část. Záchrana okamžiku nedala dlouho čekat a tatínek nevěsty zapůjčil vývrtku, která pomohla dokončit slavnostní přípitek. To bylo poprvé a naposled co jsem otevíral šampus vývrtkou.

Svatby mají své kouzlo i díky místům obřadu, ať je to rozhledna, rozkvetlá či zasněžená louka, most přes Safírový potůček, ať se koná svatba na lyžích, na kolech nebo třeba i ve vlaku.

Ano i ve vlaku se uskutečnil zajímavý obřad. Naštěstí na území města vede ozubnicová trať z Tanvaldu do Harrachova s přibližnou dobou jízdy deset minut, ne tedy žádné „pendolino“. To by byla dostatečná doba pro obřad v obřadní síni, ale nervozita stoupla, když jsme nevěděli, jak dlouho potrvá i překlad do japonštiny (ženich - Japonec, nevěsta - Češka). Obavy se ukázaly jako zbytečné. To jsem poznal hned po přednesu prvního odstavce svatební řeči, kdy jsem očekával stejný časový rozsah v japonském jazyce a místo toho zaznělo pár slov a přikývnutí tlumočníka, že můžeme pokračovat. Obřad se tak stihl při stálém záblesku fotoaparátů na území města a ženich s nevěstou si stačili říci své „ano-hai“, před vjezdem do kořenovského tunelu.

Jaké pestré okamžiky nám přinese další svatba? Záleží i na Vás vážení snoubenci …

Autor: Marek Pieter