Lenka Schneiderová pracuje jako vedoucí ekonomického úseku občanského sdružení Fokus Liberec. V rozhovoru přiblížila, že citelně občanské sdružení postrádá systémová opatření, kterým by stát podpořil postižené.

Je nějaká podpora ze strany státu pro zdravotně postižené?
Velmi citelně postrádáme nějaké systémové opatření, kterým by stát podpořil zdravotně postižené, kteří mají zájem na sobě pracovat, někam se posouvat, najít své pracovní uplatnění a i přes svůj handicap být plnohodnotným členem společnosti. Přestože v našem případě jsme zatím udrželi téměř všechna pracovní místa, rozhodně to nebylo díky státní podpoře.
V současné době je to tak, že stát omezuje výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti a odůvodňuje to tím, že jsou peníze zneužívány. Ano, našly se případy zneužívání, ale místo toho, aby se zvýšila kontrola nakládání s finančními prostředky, stát je odejmul všem zaměstnavatelům zdravotně postižených bez rozdílu. Aniž by nabídl jakoukoliv kompenzaci. Biti na tom pak samozřejmě nejsou zaměstnavatelé, ale zejména jejich zdravotně postižení zaměstnanci.

Z důvodů financování jste museli zrušit částečně zaměstnávání zdravotně postižených v jabloneckém Spolkovém domě a přeměnit rukodělnou dílnu na sociálně terapeutickou. Jak ta nyní funguje?
Vzhledem k tomu, že dílna funguje teprve dva měsíce, ještě není její provoz úplně ustálen. V současné době je provoz od osmi do čtrnácti hodin, a do dílny docházejí zatím čtyři uživatelé na různý počet hodin. Všichni chtějí časem směřovat ke hledání nějakého zaměstnání.

Jak tato změna proběhla?
Změna proběhla bez problémů. Během prázdnin byl omezený provoz, takže nové klienty začneme přijímat až teď na podzim. Pro bývalé zaměstnance byla změna impulsem k tomu zkusit s pomocí sociální rehabilitace lépe poznat své schopnosti a dovednosti. A vyzkoušet si hledat práci podle svých představ. Všichni přijali změny vcelku pozitivně.

Ve Spolkovém domě probíhá zaměstnávání v chráněné kavárně. Ale už teď jsou na kavárnu kladeny poměrně velké nároky ohledně výdělků - kromě příspěvku od jabloneckého Úřadu práce, který pokryje zhruba čtvrtinu provozních nákladů kavárny, jiné příjmy na její provoz nejsou. Kavárna si na sebe musí vydělat. Pokud by se nám v příštích letech nepodařilo kavárnu udržet, budou chráněná místa velmi citelně scházet, protože dojíždění je pro mnohé duševně nemocné velkým problémem ze zdravotních i finančních důvodů.

A peníze na příští rok?
Budeme podávat žádost na Ministerstvo práce a sociálních věcí jako na všechny ostatní služby a budeme doufat, že ministerstvo tuto žádost podpoří.