Připravila jste novou knihu, která se zabývá tématem kostelů, jejichž vznik se datuje většinou do období přelomu 19. a 20. století. Proč se věnujete právě tomuto období a tématu?
Doba kolem roku 1900 mě vždy přitahovala výrazným vzruchem v řadě oblastí lidské činnosti. Stále platí „staré“ pořádky definované zažitými tradicemi. Zároveň se však uplatňují principy ryze moderního smýšlení, které proměňují dosavadní společenské vazby. Racionalistická věda a ohromný technologický boom se vaří ve stejném „kotli“ jako Freudova psychoanalýza a rozervaná dekadence a expresionismus výtvarného umění a literatury. Mění se přirozeně také vztah k Bohu, který se do značné míry stává více osobním, individuálním. Církev jako instituce je podrobena výrazné kritice a požadavku reformy. V knize se snažím o přiblížení těchto změn a jejich vlivu na podobu nově vznikajících kostelů.

Čím vás zrovna toto období oslovilo? Je něčím specifické z hlediska architektury?
V architektuře se odehrává podobný příběh jako ve společnosti, neboť je do značné míry zhmotněním jejího duchovního směřování. Dochází k průniku klasických historizujících modelů a nově nastupující moderny. Ačkoli stále vznikají tradiční, spíše dekorativní stavby, silně patrná je i snaha o celkové zjednodušení architektonické hmoty a ornamentu ve prospěch čisté formy. Právě ono snoubení starého s novým, jejich vzájemné objevování a prolínání mi přijde velmi inspirativní.

Z jakých částí se kniha skládá?
Kniha doplněná bohatým obrazovým materiálem sestává ze dvou částí, textové a katalogové. V první z nich se věnuji širokému spektru obecných i zvláštních okolností. Představena je historie církví, dobový architektonický projev, motivace objednavatelů, liturgické požadavky jednotlivých vyznání a individuální vklad architektů. Pozornost směřuje také k praktickým otázkám, tedy k organizaci stavebních spolků a financování kostelů z místních i zahraničních zdrojů.

Anna Slancová.
Mladá sportovkyně z Liberce skončila na vozíčku. Tohle není konec, říká

Věnujete se stavbám v Libereckém kraji nebo i za jeho hranicemi? Jak jste je vybírala?
Katalog obsahuje deset vybraných kostelů a kaplí z Liberecka, Jablonecka a Frýdlantska. Přibližuje historii jejich vzniku, zahrnuje popis a celkové hodnocení. Územní vymezení vychází ze společných rysů oněch regionů, především vzhledem k tradici řemeslné a manufakturní výroby v oblasti textilu a skla, která podmínila raketový rozvoj průmyslu během 19. století. U zrodu nových kostelů stáli totiž právě majitelé prosperujících podniků. Uveďme například liberecké Liebiegy, rodinu Klingerů v Novém městě pod Smrkem nebo rodinu Richterů v Raspenavě.

Jak dlouho jste knihu připravovala?
Dlouhodobý zájem o architekturu souvisí s mou profesí památkáře. K církevním stavbám našeho regionu mě přivedl stavebně-historický průzkum libereckého kostela sv. Máří Magdaleny, na kterém jsem se podílela v roce 2010. V roce 2018 jsem obhájila disertační práci věnovanou severočeským kostelům doby secese. Kniha představuje její upravenou a aktualizovanou verzi.

Bylo složité dohledat všechny informace o jednotlivých stavbách?
Bez badatelského zápalu, který přináší nadšení z nových objevů, si svou práci ani nedovedu představit. Historik umění samozřejmě pracuje s již publikovanými materiály, ale k výzkumu patří také hledání v archivních fondech a průzkum staveb přímo v terénu. Během této práce se vždy ukážou nové souvislosti, které mě dokážou zcela pohltit. Při vytváření nových teorií je ale třeba postupovat obezřetně a vždy být schopen je dostatečně podložit. Také je důležité mít na paměti, že novější publikace často opakují informace dostupné ze starších německých vlastivěd, a to bez patřičné kritické revize.

Objevila jste při shromažďování informací o jednotlivých stavbách i nějaké nečekané informace nebo zajímavosti?
Nových souvislostí vyvstala celá řada. O evangelickém kostele v Hrádku nad Nisou například bývá uváděno, že z původního záměru rozložitější novogotické stavby z finančních důvodů sešlo, a že kostel byl nakonec realizován v prostším duchu. Mylná představa je založena na existenci dvou historických návrhů kostela, dochovaných ve farním archivu. Chybná interpretace je hodnotí jako původní a finální záměr, ačkoli se ve skutečnosti jedná o dva variantní návrhy na tutéž stavbu, které vzešly ze soutěže, jíž se zúčastnilo více architektů. Přitom stačilo podrobněji prostudovat oba originální plány, na nichž je patrný zcela odlišný způsob kresby. Navíc na nich nechybí, i když ne zcela jasně čitelné, signatury rozdílných architektů. Považuji to zároveň za doklad zásadní role primárních pramenů, ze kterých je třeba, pokud je to alespoň trochu možné, při badatelské práci vycházet. Každá další interpretace může být zavádějící, a proto je třeba jít přímo ke zdroji.

Autorkou animovaného klipu k vánoční písni Zvonova zpověď od zpěváka Tomáše Kluse je animátorka Anna Mastníková. Tvůrčí atmosféra v ateliéru.
Pro zpěváka Kluse vytvořila animovaný vánoční klip. Měla na to jen tři týdny

Jak si vůbec svatostánky postavené v tomto období v současnosti vedou? Dostává se jim řádné péče anebo patří také mezi stavby, které chátrají?
Po odsunu původního německého obyvatelstva čekalo většinu kostelů dlouhodobé chátrání a devastace. Poslední desetiletí nicméně přinesla dílčí i celkové rekonstrukce, díky nimž se podařilo mnohé stavby zachránit před definitivním zánikem. Někde fungují živé a aktivní farnosti, jinde je využití problematické, neboť původní náplň již není možné suplovat, a proto je třeba hledat nové možnosti a alternativy.

Je knížka určená pro odborníky anebo si v ní počtou i laici?
Knihu vydal Národní památkový ústav a podpořilo Ministerstvo kultury. Vznikla tedy primárně jako publikace odborná. Mou hlavní snahou nicméně bylo zprostředkovat informace o historii a architektuře živou a čtivou formou. Při psaní jsem měla na paměti širší čtenářskou obec, jež má kulturní přehled a povědomí, a kterou zajímá náš region a jeho stavební památky. K důležitým úkolům historika umění podle mého názoru patří právě prezentace kulturního dědictví veřejnosti přístupnou a srozumitelnou formou. Takže pokud bych měla knihu konkrétněji specifikovat, pak nejspíš jako populárně-naučnou.

Kde bude k dostání?
Kniha bude po Novém roce k dostání u libereckých knihkupců a na webu www.npu.cz. Zároveň bych čtenáře ráda pozvala na její křest, který se bude konat 10. ledna v libereckém kině Varšava od 18:00. Týden poté, tedy 17. ledna od 17:00, se koná přednáška v Krajské vědecké knihovně v Liberci, kde studované téma podrobněji představím.

Nově vydaná publikace Kostely v kouři komínů: sakrální architektura na Liberecku, Jablonecku a Frýdlantsku kolem roku 1900.Zdroj: Se svolením Aleny ŘičánkovéHistorička umění Alena Řičánková (*1979) se zabývá architekturou přelomu 19. a 20. století. Studovala dějiny umění na City College v New Yorku a na Univerzitě Karlově v Praze, kde v roce 2018 obhájila disertační práci věnovanou německým kostelům v severních Čechách kolem roku 1900. Během studií získala tříleté stipendium Grantové agentury Univerzity Karlovy, roční stipendium Leonharda Molla na Ludwig–Maxmilian–Universität v Mnichově a půlroční stipendium DAAD na Technische Universität v Drážďanech. V Mnichově také absolvovala praxi v památkovém oddělení arcibiskupského ordinariátu. Působila v Národní galerii v Praze, kde realizovala lektorské programy pro středoškolské studenty a přednáškové cykly pro veřejnost. V Národním památkovém ústavu, územním odborném pracovišti v Praze a v Liberci pracovala nejprve jako dokumentátor a posléze coby územní garant. Získala tak dlouholetou praxi památkáře v terénu, tedy práce „face to face“ s historickou stavební materií, jejími majiteli, projektanty a architekty. Spolupodílí se na stavebně-historických průzkumech, publikuje články věnované architektuře a výtvarnému umění (Art Antiques, Průzkumy památek, Fontes Nissae) a každoročně organizuje Den architektury v Liberci.