Pochází z Hospodářství Slavíkovi, které se nachází v malebné podkrkonošské vesničce Tříč. Zúčastnili na svojí klisně Marylin X. Mistrovství ČR v Dámském sedle, které se konalo v Hradišťsku u Saské. A vedli si výborně. Mezi tvrdou konkurencí byli čtvrtí.

Jízda na koni v dámském sedle u nás zažívá malou renesanci, i když stále patří mezi málo obvyklé jezdecké styly. Postranní sed na koni je známý asi 2500 let. Jezdily tak keltské a římské ženy. A teď je takový způsob jízdy na koni k vidění stále více na výstavách nebo doprovodných akcích.

Kdy jste se rozhodla pro jezdecký sport?
Koně mě táhli již od malička, kdy jsme bydleli na Benecku, tam jsem se vozila na chladnokrevných koních místních lesáků. Ve 12letech jsem začala chodit do JO Vrchlabí manželů Tryznových a učila se na ponících. A můj sen byl vystudovat SOUZ Kladruby nad Labem. Ten se mi splnil. Tam jsem se naučila správným základům teorie a praxe péče o koně a ježdění, za což vděčím hlavně panu Regnerovi a učitelce Zuzaně Bazalové. Po úspěšném dokončení Kladrub jsem si, jako mladé děvče, koupila svoji, tehdy 2,5letou Marylin na splátky a dodělala maturitu. Abych kobylku uživila, chodila jsem na noční směny do pekárny, kde se daly přivydělat nějaké korunky.

A proč právě koně?
Uchvátilo mě spojení mezi člověkem a koněm, možná vzájemná důvěra a spolupráce , božský pocit na koňském hřbetě a v neposlední řadě pozitivní vliv na lidskou psychiku a samozřejmě pak pocity vítězství.

A proč právě v Dámském sedle?
Jízda v Dámském sedle bylo mé dlouholeté přání, a splnil mi jej před 1,5 rokem můj manžel Olda dárkovým poukazem, který jsem uplatnila u Aničky Ježkové, za což jim oběma patří upřímné poděkování. S Mery jsme se v Dámském sedle doslova"NAŠLY" a děláme radost nejen sobě ale i dětičkám a dospělým na různých akcích.

Jaký je koník vaše Marylin?
Merynka, jak jí s dětmi říkáme je úžasná a výjimečná. Po matce je z velkopolského chovu a je velmi ušlechtilá a ráda je středem pozornosti. Po otci 270 Diktant Slatinanský má výborné skokové a drezurní schopnosti a pracovitost. Jako mladá byla Mery velmi přísná a přiznám se, že byly chvíle, kdy jsem to chtěla vzdát. Nicméne se tak nestalo a připustila jsem ji. A narodil se krásný hřebeček Wiliam a za 5let druhý hřebeček Vigo. A toho jsem si vypiplala, obsedla a, bohužel, prodala.. Chtěla jsem do třetice klisničku, ale poslední roky Mery nezabřezává. A tak si společně užíváme koňské akce v Dámském sedle. Mery miluje pohlazení a pochopení, nyní již ráda spolupracuje s těmi nejmenšími, můžou jí čistit a dokonce sami na ní jezdit. Potřebuje volnost a respekt, který jí dopřáváme jako rodina a kamarádky jalovičky, se kterými sdílí dny na pastvině a samozřejmě oceňuje kvalitní krmení , oves ječmen seno senáž. Má ráda práci a vyjížďky s paničkou. Marylin je všestranná, ochotná pracovat pod skokovým, drezúrním , westernovým a dámským sedlem, ale i bez sedla, v zimě v postroji jezdíme horseskijorink a v létě zbožňuje plavení.

Máte Marylin doma? A máte jen jednoho koně?
Naši Merynku máme doma a jsem za to neskutečně ráda, a je jediným koníkem v hospodářství. Měli jsme tři, prodaného Viga a Ladynku. O tu jsme přišli v úctyhodných 28 letech.

Jak často trénujete?
Trénujeme různě, hlavně podle časových možností. Většinou 1 až 2x týdně asi půl hodinky, jelikož s sebou brávám i svě děti, Štěpánka se Šarlotkou. Ty mi kobylku uvolní v kroku, já potrénuji a děti opět vykrokují. Výjimkou je westernové sedlo, kde si beru děti jednoho po druhém před sebe do sedla ve všech chodech krok klus cval, To je pro ně veliký zážitek!

Jakých dalších akcí se zúčastňujete?
Před MČR v Dámském sedle jsme byli již podruhé na krásné akci Libereckého kraje Den koní Lomnice nad Popelkou a po Mistrovství na charitativním Jezdeckém Muzikálu Koně pro Kapku naděje v pražském areálu PL Bohnice. Tento den byl pro nás srdeční záležitostí. Účastníci s koňmi doslova tančili na živý zpěv a hudbu sympatického a charizmatického Davida Deyla. A my s Marylin na zpěv Dany Kusenbauchové. Doufáme, že se budeme setkávat pravidelně. Na 3. ročníku Staročeské pouti ve Vysokém nad Jizerou jsme byli k potěšení a focení dětí a všem jsme vykouzlili úsměv na rtech. Poslední srpnová sobota patřila 1. ročníku Dne Dětí v TJ JO Nisa Jablonec ve stáji v Příkrém, kde byla pro děti spoustu her i s koníky a ježdění na konících. Zřejmě posledními akcemi, kterých se pro letošní rok zúčastníme, budou 8. září Den Chovservisu, společnost zabývající se reprodukcí skotu a 9. září semilský Pecen, slavnosti dožínek, rovněž báječné akce plné nových lidiček a zážitků.

Co pro vás bylo na Mistrovství republiky v Dámském sedle nejnáročnější?
Nejtěžší pro mě osobně a myslím, i pro Marylin bylo překonat trému. Bylo to přece jen naše první domácí mistrovství a nechtěly jsme zklamat lidičky, kteří nám věřili. Obavy jsem měla úplně ze všeho - zda dobře dojedeme, jestli se kobylka snese s ostatními koňmi, když je doma s jalůvkami a bude dobře žrát, pít a bude v pohodě, což je úplně nejdůležitější, a odvíjí se od toho výsledky a umístění. Také jsem se bála, jestli mám správné ošacení a vybavení. Jaká bude organizace během závodů a zda budou ostatní dámy vstřícné, či mezi námi bude panovat rivalita apod.

Co vás na akci příjemně překvapilo?
Velmi mile mě překvapilo téměř vše - pěkné boxy, kvalitní seno a sláma, možnost si koně omýt. Perfektní zázemí pro trénink i samotné závody v podobě velkého opracoviště a kolbiště s kvalitním povrchem. Pěkné ubytování v tamním pensionu a hlavně milé dámy. Vzájemně jsme si pomáhaly a radily a sdílely zážitky dlouho do noci. Na spánek opravdu nezbývalo času mnoho. A tak jsme všechny odjížděly domů plné dojmů zážitků, zkušeností a poznatků pro příští akce. Byl to krásný víkend a pro mě i odpočinkový od zemědělské práce, manžela a dětí, na které jsem se v neděli moc těšila.

Co se pod názvem Dámské sedlo vlastně skrývá?
Dámy v sedle je zájmový spolek, nepatří tudíž pod Českou jezdeckou federaci. A v dámském sedle je povoleno jezdit i mužům, a jsou neméně, dokonce leckdy i úspěšnější než dámy. V ČR se pořádá již zmíněné Mistrovství, Dámské dny ve Slatiňanech, v Lipí a závody v Dámských sedlech jako samostatné soutěže, kde musí být alespoň 3 jezdkyně v Dámském sedle. Všechna umístění se pak započítávají do soutěže Dámy roku. V této kategorii jsme v tomto roce s Marylin obsadily krásné 4. místo.

Kde jste sehnala takové krásné kostýmy, ve kterých se závodí?
Jsem velmi ráda za tuto otázku, jejíž prostřednictvím mohu poděkovat za úžasné šaty, které mi propůjčuje na všechny akce Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou prostřednictvím Zdeny Hnykové a Regionálnímu Národopisnému souboru Krkonošský HORAL Vrchlabí, kde zpívá moje mamka, za zapůjčení krojů pro soutěž Lead Rein.

Koně, kostýmy, pomůcky je ale potřeba také převážet, to zvládnete sama?
Abych si mohla plnit své sny, podporuje mě můj muž Olda, který se stará hlavně o stravování mých blízkých, kteří semnou cestují a také zvířátek. ). Přepravník nám půjčuje naše nová stáj TJ JO NISA Jablonec a velmi důležití a ochotní jsou naši řidiči Ladislav a Josef Novotní, majitelé PILY z malebné vesničky Tříč, kde žije i naše rodina. Všem patří naše poděkování, protože bez nich by to nešlo.

Jaké máte další plány?
V prvé řadě si udržet zdraví a chuť do dalších společných akcí a aby jich přibývalo. Zúčastnit se v některých příštích letech Mistrovství Polska a mít k dispozici případně v tréninku dalšího koníka či koníky. Zúčastnit se kurzu se zahraniční lektorkou a nasbírat nové zkušenosti. a hlavně jezdit pro radost a rozdávat ji kolem sebe a těm, kteří jí potřebují.

Budou se koním věnovat také vaše děti?
S manželem je pro nás důležité a přejeme si, aby naše děti pokračovaly v zemědělství a učily se od nás jako my od svých rodičů a prarodičů. A aby je to bavilo. Vyrůstají v tom od miminek a tak je to fajn. U Slavíkových nikdy koně nebyli, přišli až se mnou a jsem ráda, že zde mají, nyní má MERY své místo. Děti vidí vše, co s Mery dělám, učí se samy, baví je to a jízda na Mery je pro ně zážitek a odměna, jako pro maminku. Tak snad jim toto nadšení vydrží.