Nejde o to, že by snad zrovna v souvislosti se svou namáhavou prospěšnou prací přišli s virem do kontaktu, vždyť zvláště domovy důchodců jsou již několik týdnů skoro neprodyšně uzavřeny.

Pracují, starají se celodenně o rodiče a prarodiče jiných, aby jejich děti a vnuci mohli volněji žít, chodit do práce a vychovávat další generace. Při tom jsou pod obrovským tlakem. Nesmí vir do zařízení vpustit.

A tak v drtivé většině tvrdě bojují. Bohužel ne jen se samotným virem, ale i se strachem a stresem. Stokrát více než dělník, úředník nebo novinář musí dodržovat tvrdá opatření nouzového režimu. Mnohé domovy pro ně zprostředkovali třeba i nákupy. Tak, aby ošetřovatelé pendlovali jen mezi prací a zařízením. Přitom jsou připraveni nechat se v práci i na několik týdnů dobrovolně zavřít. Patří jim za to obrovský dík. Dennodenně dokazují, že jsou hrdinové.

Ještě většímu stresu a odpovědnosti byli v uplynulých týdnech vystaveni tito ošetřovatelé v domovech důchodců i v Libereckém kraji, konkrétně v Novém Boru a Liberci, kde se vir objevil.

Ze zahraničí známe případy, kdy personál podobných zařízení ze strachu z nákazy z práce prchá a nechává klienty napospas. Ošetřovatelky, ošetřovatelé a další personál domovů důchodcův Česku „drží“.

Velikou roli při současné situaci hrají sociální sítě. Bohužel, našli se tací, kteří personálu domovů, kam byla nákaza zavlečena, nadávají. Nevybíravě, zle a jedovatě. Netuší, že tak působí na psychiku ošetřovatelek i v jiných zařízeních. Že ještě více zkouší jejich psychickou odolnost. Až k prasknutí.

Oslavujeme zdravotníky, hasiče, záchranáře, policisty, dobrovolníky, vědce, školy a firmy vymýšlející a vyrábějící ochranné pomůcky. Potud vše v maximálním pořádku.

Vzpomeňme ale i na ty, kteří se v téhle nelehké době starají o naše rodiče a prarodiče. Pracují pod větším tlakem než si mnozí myslíme.