Kozák březový totiž opravdu není kdovíjak cenná houba a její hodnotu snižuje několik nepříjemných vlastností. Tou nejdůležitější je vodnatost. Kozák totiž nasává vlhkost z podhoubí a jeho plodnice bývají mokré a čvachtavé.

„V lese vypadá houba hezky, ale jakmile ji utrhnete, za pár hodin vám zbačkorovatí. Doma z ní máte matlaninu," připomíná mykolog Zdeněk Pelda, že kozák nesnáší dlouhodobý transport v košíku.

Zkušení houbaři ale vědí, jak nevýhodu otočit ve výhodu. Kozáka krájejí do smaženice, kde je naopak jeho blemcavost žádoucí. Houba pak tvoří pojivo mezi jinými druhy a činí smaženici charakteristickou. Je však dobré ji zpracovat rychle po sběru.

Červivost a dřevnatá noha

Druhou nevýhodou kozáka bývá i značná červivost a dřevnatost nohy. Radost v kuchyni tak budete mít hlavně z mladých jedinců starší plodnice sotva donesete domů.

Drobné kozáky oceníte také v octě, kde jejich chuť vynikne s ostatními houbami.

Kozák březový roste ve smíšených lesích pod břízami. Není náročný a najít se dá podél cest, na okrajích lesa a v parcích. Lidé si ho pletou s křemenáčem, s nímž houba sdílí stanoviště. Zaměnit kozáka můžete i za jiné jeho druhy, jako je třeba kozák habrový, bílý, dubový nebo kapucínek.

„Všechny tyto druhy kozáků jsou pro laika podobné a chuťově blízké. Zaměnit jej s jedovatou houbou nejde," dodává průvodce naším seriálem Zdeněk Pelda. Atlas hub uvádí, že kozáka můžeme znát i pod lidovými jmény špičník, břízák nebo podbřízka.