Je středa kolem desáté a volá mi Ruda. „Někde u Mnichova Hradiště spadl do vody bagr, hloubka asi deset metrů a viditelnost nulová.“ Na základnu mi to trvá dvacet minut, do půlhodiny všichni vyjíždíme.
„No potěš,“ říkáme si navzájem, když si na místě prohlížíme lokalitu a pracovníci lomu nám ukazují azbukou psanou technickou dokumentaci z bagru. Je někde na dně a kouká mu jen kousek ramene. „To je pěknej macek,“ konstatuje Jarda. Podle dokumentace má skoro osmadvacet tun.
Voda je úplně zakalená a na první pohled je jasné, že je v ní velké množství ropných látek. „Už tady ráno nějací potápěči byli, ale odešli. Že se prej v tomhle potápět nedá,“ vysvětluje nám jeden z dělníků a tázavým pohledem přejíždí naši partu. „Nemůžou prej uvazovat na něco, co není vidět,“ dodává polohlasem.
„Jdem do toho, připravte si všichni taky komunikaci,“ velí Jarda. Při vstupu do vody zjišťujeme, že viditelnost je opravdu „nulová“. „Nebude to vůbec jednoduchý se zorientovat a ukotvit řetězy, za který se bude bagřík tahat,“ zní ve sluchátkách.
Stodvacetitunový LIEBHERR je připraven a jeřábník je fakt borec. Naprosto přesně spolupracuje a manipuluje kolosem s milimetrovou přesností dle Rudových pokynů přes podvodní komunikaci. „Tahej!“ A jeřábník táhne, táhne, ale nevytáhne. Prostě oba dělají, co mohou. Kontrolor bezpečnosti práce by z nich měl určitě moc velkou radost. Po třech hodinách padne pro dnešek rozhodnutí: „Tenhle jeřáb fakt ne.“
Na stejném místě se setkáváme o dva dny později s jeho trošku větším bratrem. LIEBHERR 160 tun. „Drobeček“ dojel na místo částečně po svých a část výstroje mu vezl tahač.
„Vazáky připevněte na ten háček,“ koordinuje práci Jarda jako by šli na ryby. „Jen jestli to tenhle jeřáb zvládne,“ bleskne mi hlavou. Zabral silou přes 40 tun a zatím se náš drobeček jen narovnal. Vypadá to, že bude muset přijet ještě větší jeřábík s větším háčkem.
Nesnesitelná pauza. Vteřiny, minuty. Pořád nic. Najednou se vynořuje kladka, a pak i značně pomačkaná kabina. „Leze, už leze,“ chce se mi radostí křičet.
Když už je nad vodou zjišťujeme, jak je pomačkaná kabina v místech, kde seděl bagrista. „Asi se podruhé narodil, když vylezl z vody,“ shodují se všichni přítomní. Po chvilce už sedí bagřík na zemi a na nás čeká poslední úkol, odvázat řetězy. Je venku.