„Jürgen byl neskutečný. Laskavý, hodný člověk. Proti komunistům bojoval celý život, což se jim nelíbilo. Dovedl věci, nad kterými zůstal rozum stát. Oni ho považovali za blázna. Na veřejnosti si dovolil říct naplno, co si o nich myslí. Posílal je všechny někam. Kupodivu ho ale nechávali být. Jen mu zakázali hrát v Liberci," řekl letitý kamarád muzikanta Ladislav Vala z Vratislavic.

V kraji Jürgen Kawan platil za největšího propagátora zahraničních kapel šedesátých a sedmdesátých let. Svým hudebním vkusem ovlivnil celé generace posluchačů. Propagoval západní muziku v době, kdy v Česku nebyla vůbec dostupná.

Miloval Beatles, The Kinks, Jimiho Hendrixe, Elvise Presleyho, Creedence Clearwater Revival, The Rolling Stones a další tehdejší ikony.

Sám začínal hrát v roce 1962 v orchestrech Rudolfa Mihulky a Ladislava Bareše. V té době měl první kapelu Combo 62.

„Poznal jsem ho v roce 1964 a stal se příznivcem jeho kapely The Kings. Měl kolem sebe vždy dobré muzikanty, oddané jeho stylu hudby. Ovlivnil můj pohled na muziku, a i když jsem ho později zpovzdálí pouze sledoval, nikdy na něj nezapomenu," řekl liberecký fotograf Petr Šimr, který Kawana mnohokrát fotil na jeho koncertech.

Otravné přehrávky

Přátelé a rodina na něj vzpomíná jako na veselého člověka, který by nikomu nikdy neublížil. Vrásky mu působili jen komunisté, kteří mu zakazovali hrát. Jeho kapela se musela několikrát nesmyslně přejmenovat.

„Komunisti tátu perzekvovali celý život, ale on se nedal. Jeho skupina se nejdříve jmenovala Bestcruel, pak Misantrops a The Kings, na přehrávkách mu ale anglické názvy zakázali, tak ji přejmenoval na Samotáři. 'S tímto názvem se straníte společnosti, dělnické třídě a komunistické straně Československa!' vyslechl si zase," popisuje syn Jiří Kawan.

Hallyday v Liberci

Nakonec skončili u názvu The Pyramida. V muzikantských kruzích se ale běžně říkávalo „Jdeme na Kawana!".

Legendární historka se pojí s koncertem Johnnyho Hallydaye v PKO (dnešní Lidové sady) v Liberci v roce 1969. „Johnny Jürgenovi věnoval šálu. Utíkal s ní pak dolů Lidovými sady a lidi za ním šli. Byly tam docela nepokoje a několik lidí kvůli tomu zatkli. Psalo se o tom i v týdeníku," vypráví Ladislav Vala.

Chůze po zábradlí

V Liberci hrál v Kavárně Nisa. Fanoušci často vzpomínají na jeho akrobacii na zábradlí. „Hrál na kytaru rock and rolly a chodil po zábradlí. Měli jsme vždycky strach, že spadne," vzpomínala Soňa Žáčková, která na jeho koncerty chodila od 15 let. Letos v srpnu zavítala i na poslední zábavu do hasičárny v Proseči nad Nisou. „Táta byl sice po mrtvičce, ale hrálo mu to pořád skvěle. Mělo to sílu," dodal syn.

Po zákazu činnosti v Liberci hrál Kawan se svou kapelou hlavně na Jablonecku v Turnově, Tanvaldě, Desné, Černé Studnici, Albrechticích, Fojtce atd. V sedmdesátých a osmdesátých letech jeho večírky navštěvovalo kolem tisícovky lidí. „Třeba v Jablonci na Tajvanu lezli lidé dovnitř okny. Byly to neskutečné party," vzpomíná syn Jiří, kterého otec na koncerty často brával. Několikrát po jeho koncertech musely dráhy přistavit další vagóny, aby se lidé dostali domů.

„Byl to skvělej kluk, který nikdy nikomu neublížil. Akorát neměl rád komunisty. Ale ty nemusel nikdo. Nejhorší bylo, že jsme nemohli hrát anglicky. Díky Jürgenovi jsem prožil krásné mládí. Nebyli jsme žádní baviči, ty vtipné momenty vznikaly samovolně, když nám komunisti házeli klacky pod nohy. Víte kolik lidí on dal dohromady na těch svých zábavách a někteří jsou spolu dodnes," řekl spoluhráč a přítel Josef Jeništa, který se zesnulým hrál téměř dvacet let.

„Jirka byl náš obrovskej kamarád. Mám na něj nejkrásnější vzpomínky, bydlel jsem v pivovaru a měli jsme tam kurty. Hráli jsme spolu tenis a nohejbal. Bylo mi tehdy osm let v roce 1979. Byl to fantastický člověk. Rovnej a vynikající muzikant," dodal kamarád Vratislav Hlubuček.