„U mě na zahradě ten sníh nebude!“ „U mě teda taky ne!“ Často úsměvné žabomyší sousedské války, nad kterými ale leckdy zůstává rozum stát, patří mezi nejčastější věci, kterými se na základě stížností zabývají odpovědní lidé na městských a obecních úřadech.

Přitom právě v těchto záležitostech toho úřady většinou moc nenadělají. „Lidé nemají přílišné právní povědomí a snaží se přes nás řešit i občansko právní spory. V těch jim ale můžeme maximálně poradit,“ říká Milada Heřmanová, která se na jabloneckém městském úřadu zabývá mimo jiné stížnostmi a peticemi.

Jenže i s radami nebo domluvami je to někdy těžké, protože jak vyřešit spor mezi dvěma sousedy, když každý trvá na tom, že zrovna u něj na pozemku sníh nebude? Takový případ řešili před časem v Bedřichově.

„V tomhle případě se stalo konkrétně to, že jeden občan si čistil od sněhu zahradu tím, že ho frézou přehazoval na pozemek svému sousedovi. Naštvaný soused pak udělal to samé a rozjel se kolotoč,“ vypráví starosta Bedřichova Petr Šmaus.

Se sněhem řešili v Bedřichově více kuriozit. Jednou z dalších byl případ, kdy si jeden z obyvatel stěžoval na to, že nemůže projet silnicí kvůli sněhu spadanému ze střechy. „Na místo vyjel traktor, který silnici vypluhoval, jenže hned vzápětí přišla stížnost, že špatně, protože sníh ze silnice nahrnul dotyčnému k pozemku,“ poznamenal bedřichovský starosta.

Nejsložitější k řešení jsou případy, kdy ani jeden ze sousedů nechce ustoupit a jejich vzájemné naschvály se stupňují. V takových případech pak navzájem cíleně vyhledávají věci, na které by si mohli stěžovat.

A tak se stává, jak se přihodilo v Bedřichově, že na základě stížnosti občana, kterému na pozemek padá sníh ze sousedovy střechy, přijde další den na úřad sám soused s tím, že stěžovatelův plot zase zasahuje do jeho pozemku. A další den přijde opět stěžovatel, který tentokrát poukazuje na to, že soused má nezkolaudovanou přístavbu…

Spory často řeší anonymně

Sousedské spory mají kvůli častým stížnostem dobře zmapované i v Desné. „Jsou to případy typu – někomu uteče pes, vběhne na zahradu k sousedům a divoce tam štěká na děti. Když už konkrétní sousedský spor řešit můžeme, tak se to snažíme dělat anonymně. Jsme malé město, takže když si někdo přijde stěžovat na souseda a toho si pak pozveme na úřad, neřekneme mu, kdo si stěžoval. Samozřejmě, když to jde,“ konstatoval tajemník Městského úřadu Desná Antonín Bělonožník.

Podle Milady Heřmanové jsou sousedské spory nekonečným kolotočem. „Většinu z nich jako městský úřad nemůžeme vyřešit, ale bereme to tak, že lidé, kteří si k nám přijdou stěžovat, se nemají na koho obrátit, a snažíme se je nasměrovat a poradit jim, co mohou dělat,“ konstatovala Heřmanová.

Podle ombudsmana Otakara Motejla, který dokonce ohledně sousedských sporů vyhotovil stručný informační leták, úřady mnohé spory skutečně řešit nemohou.

„Některé spory je příslušný řešit pouze soud. Není možné, aby úřad porušil rozdělení pravomocí mezi soudy a úřady a rozhodoval o věci, která mu nepřísluší. To by bylo v rozporu se zákonem,“ říká ochránce lidských práv.

Jak vyplynulo z našeho malého průzkumu mezi městskými a obecními úřady, lidé si oficiálně stěžují prakticky na všechno, od sezonních záležitostí týkajících se spadaného listí nebo sněhu, přes práci úředníků a různé jevy ve městě, až po své sousedy.

Stěžovatelství jako koníček

Všude, kde jsme se ptali, pak znají takzvané chronické stěžovatele. Někteří z nich chodí stále dokola poukazovat na jednu a tu samou věc, jiným se zase nelíbí pokaždé něco jiného.

„U nás máme jednu paní, která neustále na někoho píše milionové žaloby. Jednou to bylo i na základě toho, že si zabouchla dveře, zavolala zámečníky, a zpětně je pak žalovala o miliony s tím, že se jí doma při jejich návštěvě něco ztratilo,“ poznamenal Antonín Bělonožník.