Opravy těchto objektů se financují ze státních dotací, z různých fondů, ze sbírek farností i z prodejů jiných církevních nemovitostí.
Významná finanční pomoc přicházela po celá devadesátá léta z Německa, především od organizace Kirche in Not (Církev v nouzi) nebo Renovabis.
Peníze na opravy památek nestačí

Po roce 1989 byly ze státních prostředků do záchrany církevních památek investovány relativně velké částky, ty byly výrazně sníženy v druhé polovině 90. let v souvislosti s vládními úspornými balíčky.

„Stát je dodnes podle zákona odpovědný za stav církevních nemovitostí. Na záchranu zdevastovaných církevních objektů, bohužel, státní prostředky nestačí. Částka vyčíslená jenom na záchranu kostelů v diecézi činí dvě miliardy korun, roční dotace jsou obvykle ve výši přibližně 10 – 15 milionu korun,“ říká generální vikář Biskupství litoměřického Mons. Karel Havelka.

Kostely převádějí zcela výjimečně

„Stav našich kostelů v centrech měst je poměrně dobrý. Mnohem větším problémem je stav církevních památek na venkově,“ říká generální vikář Mons. Karel Havelka.
Především vesnické kostely v určitých oblastech jsou ve velice špatném technickém stavu, například na Žatecku a Podbořansku.

„Případy, kdy přicházejí starostové se zájmem převést kostel do majetku obce, jsou zatím výjimečné, ale postupně se zdá, že zájem narůstá,“ uvedl Karel Havelka.
Jedná se o případy, kdy starostové nejsou spokojeni se stavem kostela, a přitom cítí vlastní možnosti obce při získávání nejrůznějších dotací na obnovu této památky.
„Inventář kostela, pokud je zachovalý, obcím obvykle propůjčujeme,“ upřesnil. Převod kostela do obecního majetku se provádí bezúplatně, pouze s věcným břemenem, které zaručuje i do budoucna možnost konání bohoslužeb.
V Jablonci získala bezúplatně radnice kostel sv. Anny v roce 2004. Náklady na opravu se vyšplhaly na 25 milionů.

„S žádostí o převod kostela se na nás občas obracejí i některé církve, v poslední době to nejčastěji bývá církev pravoslavná,“ říká generální vikář Mons. Karel Havelka.

Zničené fary bývají zátěží

Farní budovy na venkově, které nejsou v dobrém technickém stavu a nejsou nezbytné pro bydlení duchovního, mohou farnosti nabídnout k prodeji. Zájem o ně projevují především ty soukromé osoby, které zde do té doby bydlely v nájmu.
Často se o fary zajímají i obecní úřady, které je většinou nechávají přestavět na domy s pečovatelskou službou, na zařízení poskytující sociální péči nebo ke kulturním účelům.
„Během prodeje nestanovíme podmínky, k jakým účelům má být do budoucna bývalá farní budova využita. Věříme citlivému přístupu lidí,“ uvedl Mons. Karel Havelka.