Jizerské hory jsou v zimě lyžaři doslova přecpané. Chcete si odpočinout v přírodě, a místo toho se neustále vyhýbáte, uskakujete nebo sami předjíždíte pomalejší jezdce. Typický obrázek zimního víkendového dne například mezi Novou loukou a Hřebínkem.

Navíc s lyžařským výletem jsou spojené každoroční problémy s parkováním nebo čekáním na autobus, kdy z vás na zastávce vyprchá veškeré nadšení i teplo. Každý rok tak doufám, a očekávám, že napadne dostatek sněhu, abych mohla vyrazit na lyže takřka z domu. Konečně jsem se dočkala. Nemusím zkoumat jízdní řády, ani mít volný celý den. Stačí se obléct, vzít lyže na rameno a dojít k jabloneckým sádkám.

Letos nám ale zima opravdu přeje, a tak nasazuji lyže už u hráze druhé přehrady. Propletu se mezi pár pejskaři a běžci a už mířím na Jindřichov. Sluníčko mě hřeje do zad a mně nezbývá, než se usmívat, i když funím při cestě do kopce. Jedinou nevýhodou je zapadaná cesta, místo jízdy se tak spíše brodím.

JAKO V MRAZÍKOVI 

„To je nádhera, připadám si jako v Mrazíkovi,“ říká Martina, která mě doprovází. Ano, opravdu to vypadá, jako by milý stařík svou berlou mrazilkou začaroval celý les. „Loni se mi dvakrát stalo, že jsem tudy jela a zrovna projela rolba a já jela po krásně upraveném terénu jako první,“ vzpomínám na přesně vyrytou stopu a rovnou cestu. Jen co to dořeknu, za zády uslyším známý zvuk rolby.

Být tím prvním, kdo po rolbě jede nádherně uhlazenou trasou, je jako být objevitel a prozkoumávat krajiny, kam ještě nikdo před vámi nevstoupil. Jako první tak zanecháváme otisky lyží na cestě a kloužeme se vzhůru. Na jindřichovských loukách nepotkáváme více než tři další lyžaře. Máme tak skoro celé místo jen pro sebe.

Po čerstvém sněhu se mi lehce stoupá a ještě lépe sjíždí z mírných kopečků. K tomu mám výhled na lesy a sem tam nějakou chaloupku. „Ještě, že tu není parkoviště, to by tu bylo narváno,“ napadá mě. Ano, tohle místo by pod návalem lyžařů ztratilo své kouzlo. Naštěstí, kdo si chce užít Jindřichov, musí si nejdřív vyšlápnout kopec z Jablonce, kroužení na loukách je pouze za odměnu.

Lyžování na tomto místě si vážím o to víc, že nikdy není jisté, jak dlouho zde sníh vydrží. Vždy se jedna pouze o přírodní sněhovou nadílku a neprobíhá zde žádné zasněžování. A vzhledem k nízké nadmořské výšce se může lehce stát, že jeden den si spokojeně kroužím a další už se procházím po trávě.