Kde jste byla, když jste se o střelbě dozvěděla?

Byla jsem doma v Grünwaldu, měla jsem volné odpoledne. Na facebooku se začaly objevovat zprávy od mých známých z Německa, že u obchodního domu, kam běžně chodím na nákupy, se střílí.

Co jste si v první chvíli pomyslela?

Říkala jsem si, sakra, co se bude dít? Okamžitě jsem volala domů mámě, že v Mnichově někdo střílí, ale že nemusí mít obavy, že jsem v pořádku. Slyšela jsem až sem ten kámen, co jí spadl ze srdce.

Chodíte do obchodního centra Olympia často?

Ano, zrovna před necelým týdnem jsme tam pobíhali s kamarádem z Čech asi čtyři hodiny. Je neskutečné, co se mohlo stát, kdybychom tam byli o týden později, jak bylo původně plánováno.

Jak teď vnímáte bezpečnostní situaci v Mnichově?

Občas mi přijde, že spousta lidí má mnoho šancí se kamkoliv dostat, a to bez kontrol. Vidím to u zaměstnavatelů. Mnichov je drahé město a výplata, která je pro nás cizince tady v Německu hodně slušná, je pro místní pakatel. Raději tedy zaměstnají někoho, kdo bude sice levný, ale zároveň nevyzpytatelný. Hlavně v dnešním čase, kdy se Mnichovem toulá nespočet uprchlíků. Pracuji v hotelu, kde jen pár metrů od něj byl v listopadu minulého roku vystavěn kemp pro uprchlíky. Tři stovky mužů žijí v jednom obřím stanu prakticky hned vedle mě. Upřímně, nevím, co čekat. Mám mít strach? Nejhorší na tom všem je, že když je tu člověk sám, doléhá to na něho ještě víc. To už není hrozba, to je realita.

Bavíte se s Němci i turisty, kteří u vás v hotelu pobývají. Jaké mají postoje k uprchlíkům? Do Německa jich loni dorazilo téměř 1,1 milionu.

Pokud se mě nikdo nezeptá, nevyjadřuji se. Tady v Německu jde o téma, ke kterému se raději nikdo moc vyjadřovat nechce. Ale samozřejmě klienti našeho hotelu mají otázky hlavně kvůli kempu, který stojí hned vedle nás. Lidé si myslí, že jde o tenisovou halu. Když jim situaci ozřejmím, v ten moment existují dvě skupiny lidí. Jedna protočí oči v sloup a dále se nevyjadřuje, druhá naopak vyzvídá.Bydlím v bavorském Grünwaldu, což je požadováno za nejbohatší část celého Německa a už jsem se setkala s domácími obyvateli, kteří kvůli obřímu kempu sepisují petice.

Jsou jejich obavy podle vás logické?

Ano, lidé se bojí, hlavně rodiče o své děti. Vypomáhám známým kousek od Mnichova hlídat děti. Často je vyzvedávám ze školy a poté s nimi musím veřejnou dopravou na kroužky nebo zpátky domů. Při každém nastoupení do tramvaje mi hlavou běží myšlenka, jen ať dojedu bez problému domů. Po nedávném incidentu v bavorském Würzburgu, kde sedmnáctiletý Afghánec napadl ve vlaku 21 cestujících sekyrou, jsem už opravdu při cestě veřejnými prostředky obezřetná.

Budete se teď tedy bát chodit do centra a dělat běžné věci jako nákup jídla nebo večerní posezení s přáteli?

Nevím, jestli se to dá nazvat strach, ale nepříjemný pocit v žaludku mám určitě. Každopádně jsem opravdu čekala na moment, kdy se něco takového stane i tady. Upřímně jsem spíš úrok očekávala na letošním Oktoberfestu. Přeci jenom, spousta lidí, spousta národů a bezpochyby spousta šancí pro teroristy. Mnichov je sám o sobě jeden velký chaos a tahle situace to ještě vygradovala. Lidé se budou bát chodit do společnosti. Nebo alespoň já to tak mít rozhodně budu. Takže si myslím, že každý normálně smýšlející člověk se raději zamkne doma a centru se alespoň na nějakou dobu vyhne.

Od sobotního rána už v Mnichově funguje veřejná doprava, jela jste už třeba autobusem?

Ano, jela, mnichovská doprava už je celkově opět v provozu. Ale že by ulice a dopravní prostředky praskaly ve švech, se říci opravdu nedá. Když jsem v sobotu jela nakoupit do obchůdku poblíž stanice metra, autobus byl prázdný. Během cesty mě oslovil řidič s otázkou, jak jsem prý včerejšek přečkala. Po krátkém rozhovoru z něho vypadlo, že bydlí u Kliniky Großhadern, kam byli v pátek zranění převáženi. Situace sledoval z okna a ten pohled prý jen tak z mysli nedostane.

Jak pohne útok vaší psychikou?

Nijak, můj názor zůstává pořád stejný a jenom to potvrzuje to, co si myslím celou dobu. Dnešní svět je taková zvláštní parodie filmové série Hunger Games. Nikdo neví, co ho v dalším levelu čeká. Je strašné žít ve světě, kdy jedete na nákup a nevíte, jestli se dostanete zpátky domu. O to horší to je pro vaše blízké a hlavně mou rodinu v Bílině, která je stovky kilometrů ode mě a musí žít ve strachu, jestli se třeba zítra neobjeví nějaký další šílený střelec.