Tady dávají lišky dobrou moc v pravém smyslu slova. Úspěšně tu pronajímají dva pokoje, lidé si k nim chodí pro výdobytky malých farmářů.

Marku, žil jste deset let ve Skotsku? Proč zrovna tam a co jste tam dělal?
Marek: Většinu těch let jsem dělal v podniku zpracujícím krevety u ostrova Skye. Zajímavé bylo, že vesnička, kde jsem bydlel, byla blízko místa, kde se k pevnině nejvíce přibližuje Golfský proud. A díky tomu ve vesnici daleko na severu rostou palmy.

Lidé jezdí do zahraničí za prací a zkušenostmi. Co jste si přivezl Vy?
Marek: Asi vědomí toho, že člověk na nic není nikdy sám. Přece jen jsem tam žil těch deset let odtržený od rodiny, od starých známých.

Jak jste se ocitli v Propastném?
Radka: Bydleli jsme v Liberci v pronájmu, který jsme měli předjednaný na hodně dlouhou dobu. Jenže syn majitelů se narychlo rozhodl, že se ožení a že chce byt, ve kterém jsme bydleli. Takže jsme stáli před rozhodnutím, zda koupit drahý byt v Liberci nebo se porozhlédnout v širším okolí. Najednou se objevil tento někdejší hostinec, respektive byt v něm, do kterého jsme se okamžitě oba zamilovali. Rozhodli jsme se, že se sem zajedeme podívat. Tady nám makléřka nabídla, že můžeme koupit byt nebo rovnou celý dům, ne o moc dražší. Tak jsme se stali majiteli téhle velké nemovitosti. A uvědomili jsme si, že jde vlastně o splnění snu. Vždy jsem někde ve skrytu duše toužila podnikat. Nepotřebujeme vedle sebe deset supermarketů a pět drogerií.

Čím Vás tenhle dům okouzlil?
Radka: Určitě svou historií. Předchozí majitelé dům nijak divoce nerekonstruovali, žádná plastová okna, duch domu žije už více než sto let, je z roku 1912. Navíc se nám zalíbil Železný Brod se svou slavnou sklářskou školou. Ještě před nákupem domu jsme navíc zjistili, že ve městě žije spousta zajímavých lidí. A když ubytováváte nikdy nejste odříznut od světa, právě naopak. Zpětně jsme zjistili, že i někteří přátelé a známí z Liberce mají k Železnému Brodu vztah, třeba jedna moje kamarádka je příbuzná poslední soukromé majitelky dnešní národopisné expozice Běliště, další z Brodu pocházejí.
Marek: A ani jsem nevěděl, že tady žije sestřenice mojí maminky. Svět je malý.

Přesto, bydlíte dnes doslova na periferii malého městečka, nezasteskne se někdy po tepu života v Liberci?
Marek: Tady v Brodě je všechno, co potřebujeme. Vždyť i tady jsou tři markety, několik večerek, restaurace, kino se zajímavým programem, zajímaví lidé. Na šestitisícové město se toho tadyi dost děje. Žijeme poměrně aktivní život – jóga, horolezectví, turistika, cestování, cyklistika a mnohé další koníčky.
Radka: Všichni kolem nás říkali a mnozí stále říkají, že Brod je mrtvé město, že to je díra. Ale my vidíme, že v Liberci je po ulicích daleko méně lidí, než korzuje tady po Brodě. V jakoukoli hodinu je oproti Liberci tady v ulicích daleko více živo. Snažíme se náš každodenní život postupně vést tak trochu jinak. Z toho důvodu nemáme žádné nejmodernější talíře, hrncea podobně. Veškeré vybavení, které po našem nastěhování chybělo, jsme doplnili z různých lokálních bazarů, nejeden náš známý probral poklady na své půdě a my jim zde dali nový domov. Vznikla tak unikátní sbírka historických talířů, příborů, skleniček, obrazů po prababičkách.

Zapojili jste se do občanské iniciativy zvané doBRODění, které chce zlepšovat obraz města na sociálních sítích. Proč myslíte, že Brod má takovou pověst, aby vznikaly podobné iniciativy, které to mají napravit?
Radka: To je otázka, kterou si pokládám také. Možná ti lidé, kteří tady žijí po mnoho let a třeba i po mnoho generací, nedokážou zapomenout, jak to bylo dříve, když Železnobrodské sklo nabízelo jistou práci za relativně pěkné peníze a sponzorovalo místní spolky a svým způsobem po sametové revoluci i místní podnikatele. Zřejmě to nesou v sobě.

A dá se to napravit jak?
Radka: Jednoznačně tím, že se to přestane o Brodu říkat a začnou se rozjíždět malé projekty typu knihobudka na nádraží. Začneme zvelebovat prostředí pro život. Dát se dohromady se sousedy, vysázet třeba nějaké keře. Takové malé věci dokáží podle mne velice změnit ráz města. Samozřejmě, pokud se najde podnikatel, který do města přinese něco velkého, je to trefa do černého. Vemte si třeba Frýdštejn. Malá vesnička, zajímavá hradem, kde se točila pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. A jenom tím, že šikovný podnikatel otevře zajímavou restauraci, kam přijíždí manažeři se svými obchodními partnery i z pěkné dálky, o obci se ví i daleko za hranicemi kraje.

Jaká je historie Vašeho domu?
Radka: Od jistého místního historika jsme se dozvěděli, že vedle nás stojí někdejší mlýn, což je jeden z nejstarších zděných domů v Železném Brodě. Majitel tohoto mlýna Jan Šefr, postavil hostinec s bytem, protože se do mlýna už se svou rodinou nevešli. Původní název Hostinec Jana Šefra v Propastném je zvěčněn i na fasádě domu. Rádi bychom ho zachovali i do budoucna.

Nabízíte ubytování, řekněme, nestandardní. Můžete nám ho popsat?
Radka: Pro nenáročného cestovatele, který chce opravdu jen přespat a zase odejít, máme podkrovní pokojík. Žádný obývák nebo kuchyně, koupelnu si dělí s námi. Co nás překvapilo, je jeho vytíženost, máme v něm každou chvíli někoho. Mnozí z těchto hostů si u nás v kuchyni dají čaj nebo kávu, je to opravdu takové domácké. Je to ve své podstatě ubytování, jaké bylo před sto lety, předchůdce dnes moderního Airbnb. Pak nabízíme hostinský apartmán v přízemí domu. Jde o prostory, kde dříve bývala samotná restaurace, s původní dřevěnou podlahou. Nejeden pamětník vzpomíná na vyhlášenou limonádu, kterou si zde za svého dětství dával. Vejde se tam až osm osob. Vedle ubytování nabízíme také zapůjčení poměrně rozsáhlé literatury kolem mateřství, horolezectví, umění a podobně. Zapůjčujeme také zdarma náš porodní bazének těm, kteří chtějí tento zlomový moment života prožít trochu jinak.

O hostinci jste nepřemýšleli?
Radka: Někde podprahově to v sobě určitě máme. Vedle apartmánu je ještě další velký prostor, ve kterém plánujeme vybudovat další apartmán pro hosty a následně bychom rádi navrátili více společenského života, do míst, kde býval výčep. Přemýšlíme, že ho upravíme pro setkávání místních i přespolních lidí, sem tam třeba projekce zajímavého filmu, menší výstavy.A protože oba milujeme jógu a známe spoustu vynikajících cvičitelů, mohlo by se tam konat i nějaké menší cvičení. Takže přímo hostinec asi ne, ale něco jako komunitní centrum ano.

Asi Vás ale dva pokoje neuživí, nebo ano?
Marek: Já dělám v automotive, jezdím do Chrastavy, dost času trávím na služebních cestách. To je hlavní zdroj našich příjmů.
Radka: A já zatím pobírám rodičovský příspěvek, dceři je dva a půl roku. Přes celé léto jsme měli obsazené oba pokoje, navíc od loňského roku máme svoji Nákupní skupinu na Scuk.cz a tady u nás je výdejní místo, kde nákupy ze Scuku předáváme zákazníkům.

Jak Scuk funguje?
Radka: Scuk.cz je online farmářské tržiště. Funguje po celé republice, aktuálně působí dva roky. Na webu najdete nabídku především středních a malých lokálních farmářů, pěstitelů a výrobců. Kromě potravin je v nabídce i drogerie, kosmetika a některé drobnosti do domácnosti. Farmáři a výrobci se na Scuk.cz registrují sami a sami si určují ceny a sortiment, který prodávají. Scuk.cz je pro ně férovou platformou, která navíc v dnešní složité době dovede plně nahradit ty fyzické farmářské trhy, které jsou momentálně pozastavené. Na Scuku se nakupuje trochu jinak než na jiných online obchodech. Nákup probíhá nejčastěji od pondělí do neděle, kdy je možné průběžně objednávat. V neděli o půlnoci pak nákup končí, objednávky se odešlou do skladu a poté se vychystávají podle výdejního dne Skupiny. My vydáváme ve čtvrtek, kdy se k nám zákazníci schází a my jim předáme celý jejich nákup.

Je v Brodě zájem?
Radka: Rozjezd byl relativně pomalý, ale přelomem Vánoc vše enormně narostlo. Scuk se od většiny jiných obchodů a to i těch internetových liší tím, že nechává cenovou politiku na konkrétním prodávajícím. Ti tedy nastaví cenu tak, aby byli konkurenceschopní. Lidé dnes více přemýšlejí o tom, co jí, chtějí kvalitní potraviny, které jim Scuk dokáže dodat. Mnohým také záleží na původu potravin a procesu zpracování. Scuk je v tomto zkrátka zárukou kvality. A každý zákazník si tam může vybrat, zda-li podpoří BIO produkty, jestli si vybere ty z ekologického zemědělství anebo jestli podpoří malého výrobce třeba někde na jihu Moravy.

Radka a Marek STŘIŽÍKOVI
Radka se narodila v Liberci 24.2.1986, Marek se narodil 21.4.1982 také v Liberci.
Společně vlastní Hostinec v Propastném.