Černé řemeslo jí učarovalo už na základce. Poprvé asi na dnu otevřených dveří na turnovské střední uměleckoprůmyslové škole, kde mají i kovářské obory. Na různých řemeslných trzích u kovářů postávala dlouhé chvíle, voněl jí pach rozžhaveného kovu a kovářského uhlí.

Po základní škole přesto nastoupila na gymnázium a poté vystudovala filozofii na Technické univerzitě v Liberci. Už v posledním ročníku vysoké školy ale začala studovat i kovářství. Naštěstí Liberec a Turnov od sebe nejsou daleko.

Když se po studiu rozmýšlela, čemu se chce věnovat, volba padla na milovanou kovařinu. A tak se ze zahradního domku stala kovárna. Dnes v ní tráví volný čas, co to jde. Kovářství nese neotřelý název Tatra s banánama. Jeho původ sahá do doby Mariina dětství.

Chlapci ze Základní školy Antonína Bratršovského v Jablonci nad Nisou ovládli soutěž Bussines Talent 2022.
Jablonečtí žáci vytvořili robotickou ruku. Poradí si i s hrnkem kávy nebo čaje

„Tehdy při nějaké hře někdo chtěl, abych mu předpověděla budoucnost. A já si vymyslela, že zemře tak, že ho v temné uličce přejede tatra s banánama. Nějak se to chytlo a stala jsem se nositelem stejné přezdívky. Dokonce jsem pak založila něco jako dětskou sektu, kde jsme uctívali tatru s banánama a tatry všeobecně. Největšími nepříteli byly liazky a avie,“ vzpomíná s úsměvem.

Původně se chtěla vrhnout na výrobu kovových soch, jenže ta je časově náročná a prodej nejistý. Velký úspěch zaznamenala při prodeji kovaných nožů a klasických jarmarečních předmětů, třeba kovaných růží, ale i věšáků, zvonků a podobně. Výrobu nožů má ale nejraději. „Vyrábím nože různých tvarů a velkostí. Po večerech na ně šiji z kůže pouzdra, to je pro mne takový relax k televizi. Teď přemýšlím nad výrobou nožů zavíracích. Což už je mechanika, budu muset lépe a důkladněji měřit,“ přibližuje Sitková.

Ráda improvizuje

Při tvorbě v kovárně raději improvizuje, než aby jela podle plánků. „Nakreslím jen sem tam něco. Zatím ale dělám věci určené na trhy a tam můžu trochu popustit uzdu fantazii. Samozřejmě, pokud dostanu konkrétní zakázku, výkres si udělat musím. Moc zakázek ale neberu, živím se prodejem nožů a jarmarečních předmětů,“ popisuje.

Občas vytvoří něco i pro svůj domov. Potřebovala krbové náčiní, tak si ho vyrobila. K tomu i různé věšáčky, háčky, držáky na poličky. „Někdy je rychlejší si to vyrobit podle svých představ než to samé sehnat a koupit,“ vysvětluje.

Manželé Lukáš a Alena Havlíkovi a Daniela a Aleš Kunclovi.
Vypadají jako skleněné perle. Pralinky z Jablonce dobývají kraj

Práci mladé kovářky mohou obdivovat návštěvníci mnoha akcí s tematikou řemesel, a to nejen na území Libereckého kraje. Už první víkend v březnu předvede své řemeslo na nádvoří zámku v Brandýse nad Labem při akci Tajemství zapomenutých řemesel. „Je to akce zaměřená hodně na historii, takže se tam předvádí i řemesla, která ovládají už jen jednotky lidí. Myslím si, že ač je kovařina stále vidět, jako by do současného světa nepatřila. Většinu lidské práce i v tomto řemesle už nahradí stroje. Řekněme, že kovář dokáže vyrobit věc originální a hlavně opravdu kvalitní,“ uvádí.

Plánuje i účast na velikonočních trzích na Sychrově, na mnoha akcích v Turnově nebo na Dlaskově statku, kde je už pravidelným účastníkem řemeslných dnů probíhajících o letních prázdninách.

Vynáší kovařina? „Určitě z ní nezbohatnu, ale uživí mě. Nejdůležitější je, že kování je i koníčkem. Jak odvedu ráno děti do školky, už se na práci jen třesu, moc se těším, každý den. Den mi rychle uteče, ani se mi z kovárny nechce. A jiné koníčky? Něco by se asi našlo, ale kovařina mne naplňuje,“ dodává.