Historie organizovaného boxu má v Čechách devadesátiletou tradici. Začátky nebyly lehké, boxerských klubů bylo málo a odborníků rovněž. Během vývoje se stal box chloubou českého i československého sportu u nás. Naši borci psali dějiny tohoto mužného sportu v evropských i světových rozměrech.

Vedle velkých slavných vítězů stojí množství těch méně slavných, bez nichž by nebyly úspěchy těch prvních. I Jablonec se může pochlubit svým úspěšným rohovníkem, který porazil v ringu nejednoho obávaného soupeře.

Před dvaaosmdesáti lety se v Bohuslavicích na Moravě narodil Oldřich Markovič. Za všechno může jeho starší bratr František, když jej v roce 1942 přivedl mezi provazy. Pak Oldřich narostl do sto devadesáti centimetrů a stal se obrem ringu s těžkým úderem. Životní cesta jej přivedla do Jablonce.

V letech 1947–1950 posbíral Oldřich Markovič téměř všechny mistrovské poháry za Čechy a Moravu. Než narostl do své hmotnosti startoval ještě v mušce za Moravské Hranice, později za Lipník, Bruntál a konečně i za Jablonec. V mezinárodním ringu porazil jako jediný Čechoslovák i tehdy obávaného německého rohovníka mistra Evropy Stubnicka.
Aktivně bojoval do šedesátých let. Na dvacátých Letních olympijských hrách v Mnichově byl spolu s Emilem Zátopkem a Věrou Čáslavskou jako čestný host.

Na sklonku rohovnické kariéry se začal věnovat nastupující boxerské generaci. Oddíl v Jablonci založil v roce 1972. Pod jeho vedením vyrostli borci jako Vondra, Tyšl, Walléra, Broučil, Augustýn, Adámek, Novotný a další. Své zkušenosti předával mladíkům v tělocvičně v jablonecké sokolovně.

I přes závažnou operaci srdce neodešel na odpočinek a boxerské rukavice na hřebík nepověsil. Už po cestě z nemocnice měl největší starost o to, aby stihl odpolední trénink. Trénoval až do posledního okamžiku. Do 29. června 2001, kdy mu v jeho ringu zazněl gong úplně naposled.
Oddíl jabloneckého boxu ze dne na den převzal Petr Danilo. Ve jménu legendárního jabloneckého boxera se každý rok na podzim koná Memoriál Oldřicha Markoviče. Ten letošní jubilejní desátý by měl být dvoudenní a s mezinárodní účastí.

Vzpomínku Lenky Střihavkové si přečtěte zde