Ludvík Loprais

Na svém kontě má už 200 odběrů. A jak řekl sám. Jsem zdravý jako řípa a jdu dál. Je prvním jabloneckým držitelem kříže 1. třídy za 160 bezpříspěvkových odběrů krve a krevní plasmy. V dubnu 2010 byl mezi 46 dalšími, kteří v Praze své vyznamenání převzali. Daroval ze „svého již 100 litrů krve". Kolik je to zachráněných životů? A co jej k dárcovství motivovalo? „Mě vojna. Zaveleli „hromadný odběr" a šli jsme všichni, celá posádka. To bylo v roce 1973, na podzim, v říjnu. A potom už jsem daroval pravidelně," vzpomněl na své začátky Ludvík Loprais.

Petr Bartoň

V letošním roce si převzal i on ocenění nejvyšší. Za 160 odběrů, které dovršil v loňském roce, si převzal ocenění na Pražském hradě. Doprovázela jej jeho děvčata. S úsměvem, ochotný pomoci, pokud ho navštívíte s prosbou o pomoc. Samozřejmě, ne vždy to jde, ale pokud je to jen trochu možné, neřekne NE. U příležitosti 50. výročí bezpříspěvkového dárcovství krve se v Jablonci konala konference s názvem Cesta krve. Byl jedním z těch, kteří za podporu této aktivity obdrželi od primářky Transfuzního oddělení Renaty Procházkové pamětní medaili.

„Za Český červený kříž mohu říci, že mám velkou úctu k tak vysoce humánnímu a morálnímu počinu. Každý den se dočítáte, kolik lidí končí v nemocnicích a na traumacentrech po nehodách, se zraněními. A to se nemluví o operacích, které jsou nutné. A zde dva lidé darovali téměř dvě stě litrů tekutin, které jsou nejvzácnější, protože rozhodují o životě a smrti. Někdy si lidé neuvědomí, že některé věci nejsou samozřejmostí. Světlo nesvítí, když není proud. Krev neteče, když nejsou dárci," říká ředitelka OS ČČK Kateřina Havlová.