Svět venku zahalila tma a zima a najednou se ozvou kroky a řinčení řetězy. Zatímco oči některých dětí se rozzáří v očekávání odměny za dobré chování, někteří zlobílci a zlobilky vytuší, že jde do tuhého. Otevřou se dveře a v nich stojí nadpozemská trojice v podobě čerta, anděla a Mikuláše. A v Jablonci se v kostýmu anděla může skrývat Hedvika Mikešová.

Na spanilou jízdu vyráží společně s rodinou a kamarádem. „Pamatuji si na začátky, kdy jsme si udělali už jako větší děti kostýmy, obcházeli sídliště a lidé z oken nebo na ulici volali na své ratolesti, že se blíží Mikuláš s čertem,“ vzpomíná na začátky Hedvika Mikešová. Tradici obnovili před pěti lety, a to i díky tomu, že řada přátel už jsou rodiči a svěřili se jim, jaký problém představuje v dnešní době sehnat mikulášskou družinu.

Přípravu nepodceňují. Nejdříve naplánují trasu a od rodičů dostanou seznam „hříchů“, kterých se děti za ten rok dopustily. Navléknou se do propracovaných kostýmů, které doplňují ručně dělané rekvizity, a vyrazí odměňovat hodné a napravovat zlobivé. „Letos nás půjde šest, z toho tři čerti, dva andělé a v čele Mikuláš,“ říká Mikešová. Kapacitu už mají dávno naplněnou a stěží stíhají.

Do pekla bez wi-fi

„Máme rádi tradici, takže představení je vlastně pořád stejné, jako když jsme byli my děti. Čerti udělají bububu, děti odrecitují básničku a za to dostanou něco dobrého na zub. Inovacím se ale nebráníme, větším dětem čerti vyhrožují peklem, kde není wi-fi signál, nebo změněním hesla k domácí síti. Osvědčil se nám také čertovský zvonek, který lidem doma instalujeme. Jde o domovní zvonek, který čerti nalepí na futra a rodiče pak mohou kdykoliv v případě potřeby zazvonit na čerty do pekla, a ti přijdou klidně i v srpnu,“ popisuje průběh návštěvy Hedvika.

Rozdávají balíčky, které připravili rodiče. Obsahují převážně sladkosti nebo drobnosti jako pastelky, bločky či samolepky. „Na uhlí a brambory jsme zatím nenarazili. Až mě to trochu štve, protože já jsem jako malá dostávala jenom brambory,“ dodává se smíchem Mikešová.

Hedvika Mikešová z Jablonce nad Nisou už má pět let na 5. prosince stejný program. Navštěvuje děti svých známých v kostýmu anděla.

Největší smysl v této činnosti vidí v zachování tradice. Doufá, že Mikuláše nenahradí čím dál populárnější krampusové. „Dnešní děti tvrdí, že se čerta nebojí, ale ve chvíli kdy slyší řinčení řetězů, je v nich malá dušinka a občas i ti největší tvrďáci znejistí. Je to určitě i tím, že máme dobré kostýmy. Malé děti se bojí, ale zároveň nám malují obrázky a je vidět, že se na návštěvu každý rok těší,“ líčí členka nadpozemské party.

A jak sama vzpomíná na největší setkání s Mikulášem? „Když mi byly čtyři roky, ležela jsem pod stolem v obývacím pokoji a hrozně se bála, že mě odnesou čerti do pekla. To se nestalo, ale podařilo se mi odhalit tajemství, že Mikuláš je ve skutečnosti brácha, poznala jsem ho podle bot. O rok později už jsem chodila s nimi, ale ještě ne jako anděl, ale hrála jsem živé dítě v pytli. Lomcovala jsem jím a úpěnlivě prosila, ať mě vrátí mamince,“ uzavírá vyprávění Hedvika Mikešová.