Když jednatel společnosti Kitl Jan Vokurka loni provázel návštěvníky zchátralým areálem někdejší stáčírny, už přemýšlel o tom, jak využít potenciál dvou vrtů zdejšího pramene minerální vody. Neuběhl rok a už to ví. Kyselka bude opět plnit láhve. „Nyní jsou vrty zakonzervované, protože čerpání a stáčení minerálky podléhá lázeňskému zákonu,“ uvedl Jan Vokurka.

Společnost chce nejprve zprovoznit stáčecí halu, kam přesune výrobu svých produktů. „Pak začneme pracovat na obnově produkce minerální vody,“ potvrdil Jan Vokurka.

Rekonstrukce je potřebná

Areál s bohatou historií ležící na břehu řeky Nisy je v katastrofálním stavu a vyžaduje kompletní rekonstrukci.

„Velice rádi bychom areálu vrátili její původní kouzlo. Nicméně škody na budovách i pozemcích jsou tak rozsáhlé, že bude trvat mnoho let, než se tento brownfield podaří dát do pořádku,“ popsal jednatel jablonecké společnosti.

Firma nyní čeká, až získá potřebná stavební povolení. V červnu by se měly v areálu rozjet první práce.

Rekonstrukci typického „zámečku“ coby ústřední budovy areálu plánuje společnost až po rozjetí kompletní výroby a stáčení minerální vody. „Hlavní budova s věžičkou, kterou má většina lidí s Vratislavickou kyselkou spojenou, je na tom nejhůř,“ připomněl Vokurka.

Budova je nyní zabezpečená tak, aby se do ní nedostávali bezdomovci a nezatékalo tam.

Sláva minerální vody z Vratislavic začala už v druhé polovině 19. století. „Roku 1862 si u svého domku vykopal studnu Karl Skollauda, který se živil bělením prádla. Voda ale měla zvláštní nakyslou pachuť. Nejprve si myslel, že je to novou pumpou nebo střelným prachem použitým při hloubení studny. Jenomže pachuť neustávala,“ přiblížil nejstarší kapitolu Vratislavické kyselky Lukáš Pleticha ze Spolku přátel Jablonce nad Nisou.

Podle publicisty a tajemníka jabloneckého magistrátu Marka Řeháčka, který historii Kyselky popisuje v brožuře Vratislavice nad Nisou, se majitel bělírny rychle rozhodl pro novou oblast svého podnikání. Zavřel bělírnu prádla a založil si prosperující lázně.

Střídání majitelů

Nové lázně byly skutečně výstavní. V roce 1894 tu dokonce vyrostl celý lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Kromě ubytovacích a provozních prostor se tu nacházely i rašelinové a parní koupele.

Po 1. světové válce se kyselka prodávala pod jménem Webrovka podle jména tehdejšího majitele. Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka, ze stáčírny se denně expedovalo okolo 100 tisíc láhví. Opravena byla i historická budova, které dnes opět vévodí špičatá věžička, kopie té původní zničené po válce.

Minerální voda se tu stáčela do roku 2004, kdy tehdejší majitel objekt opustil a správce konkurzní podstaty sehnal nájemce až o dva roky později. Další dva roky pak výroba pokračovala, aby v roce 2008 nastoupil další majitel a nestáčel.

V roce 2011 přibyl další vlastník, který měl s areálem velkolepé plány. I z těch ale nakonec sešlo. Loni celý areál koupila jablonecká společnost Kitl.