Co obnáší vést ty nejmenší ke zpěvu?

Dětský pěvecký sbor Skřivánek jsem před jedna dvaceti lety založila v Mateřské školce Mšeňáček. Jsou to pěvecké zkoušky, které máme s dětmi jednou za týden přímo ve školce. Pokud je mimořádné vystoupení či koncert, tak zkoušíme i častěji. Například v loňském roce jsme vystupovali i dvakrát do měsíce. Také na mých bedrech leží administrativní činnost. Musím vést agendu, jsme občanské sdružení a k tomu náleží jisté písemnosti. Navazuji kontakty se sbormistry, zajišťuji styk s veřejností a s institucemi.

K vaší činnosti patří především trpělivost, máte na ni nějaký zaručený recept?

S trpělivostí se musí každý narodit. Pokud ji nemá, je na něm, aby si ji vypěstoval. A nejen trpělivost, také schovívavost a vstřícnou komunikaci. Já jsem naštěstí od narození trpělivá.

Co vás na práci nejvíce těší a naopak se vám nelíbí?

Děti jsou život národa a přináší mi velkou radost. Vždy mě bavila muzika a práce s dětmi. A někdy mi vadí jedině to, že ne všichni lidé jsou vstřícní k úspěchu druhých.

Jak děti vedete ke zpěvu, aby neskončily zpívat, když ze školky odejdou?

Malé děti je nutné seznámit s repertoárem. Neučíme je jenom zpívat. Některé díky vystupování ve sboru získají větší sebevědomí. Jiné pokračují v ZUŠ nebo ve Vrabčácích. Těší mě také to, že se za námi děti často vracejí. Aby dítě mělo z toho, co dělá, radost, musím být na ně také vlídná a hodná. Když se na děti řve, nic se tím nezíská. Nejdůležitější je asi respekt a důvěra k učiteli.

Co chystáte do budoucna?

25. listopadu máme komponovaný pořad v Městském divadle, kde se představí právě i bývalí zpěvácčci Skřivánku.