Vzpomenete si ještě na první případ, který jste vyšetřoval?

Nikdy nezapomenete na první pitvu, které se účastníte. To byla mladá, třináctiletá holka, která čichala toluen. Poprvé jsem viděl takhle zničený mozek. Měla v něm takové malé tenoučké dírečky, protože toluen rozpustí okolo mozku tuky. Také pamatuji na vraždu na novorozeneckém oddělení jedné nemocnice. Vrahem byl už v minulosti trestaný a propuštěný pedofil. To byl hodně emotivní případ i pro starší policisty. Já byl tehdy ještě policejní elév.

Zasahovala vám někdy práce do vašeho soukromí?

Šíleně. Já jsem to vždycky bral jako poslání, ne jako práci. A to potom není práce od do, ale nepřetržitě. Ženy kriminalistů musí mít svatozář, že to s námi vydrží. Kdybych se ale opět narodil, bylo mi zase dvacet, chtěl bych dělat to stejné znovu. Poznáte při tom všechny druhy lidí, které existují. Dřív se mi o práci i zdávalo. Třeba když musíte jít na pitvu dítěte, nechá to ve vás spoustu emocí. Ty se teď snažím předávat dál.

Co vás na přednáškách o drogách a kriminalitě nejvíc baví?

Já to dělám hlavně proto, abych jim předal to, co jsem viděl a co jsem zažil. Jezdím buď sám nebo s dalšími odborníky a zaměřujeme se primárně na mládež. U ní to má největší smysl. Kdyby se na to měl jen jeden jediný z nich vykašlat, tak to bude úspěch. Vyprávím jim třeba, jak vypadá pitva někoho, kdo čichal toluen. Navíc mě baví, že se musím stále něco nového učit a nutím tak mozek pracovat.