Jak vypadá běžný den kuchaře v jablonecké nemocnici?

Na pracovišti musím být ráno v pět hodin, poté začíná příprava na snídani, která se podává v sedm hodin. Oběd pak připravujeme na půl jedenáctou a večeři na sedmnáctou hodinu odpolední. Konec směny mám v 18 hodin. Pokud se konají rauty a jiné akce připravujeme během dne chlebíčky a jiná pohoštění. Záleží, co si zákazník přeje. Pokrmy připravujeme na míru.

Vaříte také neobvyklá speciální jídla?

Ano, v sortimentu máme i nadstandardní jídla, například Pangácius neboli sumeček žraločí, což je dietní bílá ryba bez kostí. V restauraci nemocnice míváme i jelení hody a akce na téma různých kuchyní, od italské až po například čínskou. Jednou za měsíc se snažíme vklínit mezi běžné pokrmy něco neobvyklého. Běžně má restaurace výběr ze šesti jídel a pacienti ze tří. Jiné je to, když lékař určí dietu.

Co vás na práci kuchaře nejvíce baví?

Vyučil jsem se jako kuchař číšník a v kuchyni se pohybuji již dvanáct let. Ale až v nemocniční kuchyni jsem našel silné zázemí, jistotu a slušné zacházení s personálem. O tom také vypovídá má desetiletá praxe zde. Práce mě baví, protože není stereotypní ač si to mnozí myslí. Práce je pestrá především díky obměně pokrmů.

Jaký je tedy rozdíl mezi běžnými kuchyněmi v restauraci a restaurací v nemocnici?

Jak už jsem řekl, v nemocnici mám zázemí, jistotu, slušné zacházení, za práci jsme všichni patřičně ohodnoceni. U soukromníka jsem toto postrádal, mám s nimi špatné zkušenosti. Například vzít si dovolenou bylo téměř nemožné. Pokud to jen bude možné, určitě neplánuji změnu pracovního místa.

Setkal jste se za léta praxe s nějakým neobvyklým přáním od zákazníka?

To se nedá říci, vždy se snažím vyhovět zákazníkovi. Mezi zajímavosti bych zařadil jelení galantýnky.