Ve Vikýři jste měla také chovnou stanici pro zvířata. Proč jste přešla do Centra Bobík v Liberci?

Ve Vikýři jsem vedla oddělení přírodovědy a také chovatelskou stanici. Na ni jsem byla úplně sama. Časově to bylo hodně náročné. Když jsem se dozvěděla, že ZOO v Liberci chtějí vybudovat záchranou stanici pro handicapované zvířata, neváhala jsem. Přešla jsem tam, protože jsem věděla, že v Liberci je větší šance na realizaci tohoto nápadu.

Co vaše práce jako vedoucí obnáší?

Hlavní můj úkol je vybudovat právě Centrum pro handicapované zvířata. Dosud to spíše funguje jako útulek pro psy a kočky. Musím zvládat organizační záležitosti, vlastní péči o zvířata, dávat instrukce kolegům a především zajišťovat granty pro Zoologickou zahradu. Dále bych se chtěla věnovat ekologické výchově a pořádat školící akce pro pedagogy.

Zasahuje vám vaše práce do soukromí?

V Liberci již na vše nejsem sama jako ve Vikýři, ale kdybych měla děti, asi bych se tomu nemohla tolik věnovat. Moje práce vyžaduje, abych si brala zvířata domů. Nemůžu si dovolit delší dovolenou. Takže ano, zasahuje. Já si, ale neztěžuji. Nedovedu si představit, že bych dělala něco jiného. Ráda spolupracuji se zvířaty a jsem spokojená, protože dělám to, co chci.