Jak jste se dostal k hudbě, kterou hrajete. Co vás inspirovalo?

Já hraju už od malička. Začínal jsem na housle, v patnácti jsem hrál na saxofon, klarinet a pak mě chytla kytara. Chodil jsem do hudebky v Tanvaldě. Pak jsem hrál na kytaru po parcích v Litvínově a dokonce i navojně v Pardubicích jsem hrál v kapele. V padesátých letech jsem tajně poslouchal v rádiu hudbu z Ameriky. Ale maminka mě podporovala.

Odešel jste do emigrace, kam, a jak jste se sžil s prostředím?

V roce 1968 jsem odjel do Švýcarska, tam jsem pobyl asi rok a půl, pak jsem se přestěhoval do Německa a v roce 1976 jsem dostal vízum do USA, kde jsem žil asi sedmnáct let. Když je člověk v Evropě, tak má pocit, že je pořád blízko domova, ale v Americe, tam vás ten systém vtáhne. Je to šok, všechno je větší a rychlejší, ale za pět let už jste jejich člověk a oni vám to dají najevo. V Evropě, tam jste pořád jenom Čech, ale v Americe vás vezmou mezi sebe.

Jak jste začínal, když jste se vrátil domů?

Chtěl jsem původně pracovat jako hudební producent, ale o to tady tehdy nikdo nestál. Každej chtěl jenom peníze. Muzikanti nechtěli nikoho poslouchat, každý si myslel, že všechno ví nejlíp. Tak mi kamarádi řekli, ať zase vezmu kytaru a začnu hrát. Tak dělám muziku.

Co plánujete do budoucna?

Teď v létě je hodně festivalů, tak budu hrát. Ale víc mě znají asi v Německu, tak budu hrát tam. V Drážďanech plánují v srpnu živej koncert, ze kterého by chtěli natočit „živák“, tak uvidíme, co z toho bude.