Jak dlouho jste ředitelkou Základní školy v Albrechticích?

Ředitelkou této školy jsem od roku 1995. Předtím jsem dlouho působila na Zvláštní škole v Tanvaldě, poslední roky jako ředitelka. V Albrechticích byl ředitelem můj manžel, byl však zvolen v komunálních volbách a stal se starostou. Vzala jsem funkci ředitelky nejprve dočasně. Práce se mi však velmi líbila, tak jsem šla do konkurzu a na škole zůstala.

Vidíte nějaké výhody nebo naopak nevýhody být ředitelkou malotřídky než běžné školy s oběma stupni?

Domnívám se, že většina ředitelů menších škol je trochu jiná než ředitelé škol velkých. My máme určitě blíž k dětem a také učení je pro nás to hlavní. Takže to „ředitelování“ doháníme odpoledne a ve volných hodinách. Rozsah administrativních úkolů, starost o budovu a její správu je stejná jako u velkých škol, jen máme méně dětí a zaměstnanců.

Zapojujete děti do nějakých projektů?

Práce na naší škole mě velmi baví. Troufám si říci, že čím dál více. Pedagogický sbor máme v poslední době stabilní, a proto se pouštíme do větších projektů. Realizujeme celoroční projekty s ekologickou tematikou, kdy spojujeme učení s prací ve školní družině. Snažíme se, aby děti získaly co nejkvalitnější vědomosti a dovednosti v příjemném a tvořivém prostředí. Zapojujeme do vyučování různé alternativní metody – skupinové vyučování, problémové učení, dramatickou výchovu, globální výchovu a jiné.

Zasahuje vám práce do soukromého života?

Pokud ano, tak ne negativně.

Co vás na vaši práci nejvíce těší?

Těší mě, když se nám s dětmi společně něco povede, když se zasmějeme, když vidím, že děti práce baví a zvládly učivo. Když říkají, že se do školy těší. Jsem ráda, že za námi chodí bývalí žáci, například s vysvědčením jdou vždy nejdříve k nám. Těší nás také, že pomalu ale přece pozorujeme, že výsledky ekologické výchovy, kterou dáváme dětem, se projevují i u rodičů.⋌