Jak jste se do této situace dostal?

Tím, že jsem se rozvedl a nedohodl se s bývalou ženou. Vystrnadila mě z domu a já přišel o bydlení. Pak se mi stal také úraz, porazilo mě auto, a od té doby marodím. Takže na to, abych si pořídil nějaké bydlení, finančně nemám. Ze sociálních dávek není tolik peněz a já nemohu pracovat, tak si nemohu ani vydělat. V tom je ten velký problém. Kdyby byl člověk zdravý, tak je to jednodušší.

Kdy se vám přihodil ten úraz, a co se vám stalo?

V roce 2004. Šel jsem po krajnici a srazilo mě auto. Měl jsme rozdrcenou nohu, pak se mi objevila trombóza, začal jsem mít záněty na noze. Dodnes mám v noze železa. Teď čekám, že půjdu na operaci, aby mi je vytáhli, abych se mohl vůbec rozhýbat. Už to trvá dost dlouho.

Jak máte vysokou sociální podporu?

Tři tisíce. Člověk je rád, že má na jídlo, na léky a na cestování po úřadech.

Kde hledáte přístřeší?

Spal jsem venku, střídám Domy Naděje. V nich je pobyt časově omezený, většinou na tři měsíce. Takže jsem chvíli třeba v Jablonci, chvíli v Liberci, chvíli venku, pak také v nemocnici, když se mi zhorší zdravotní stav. Takže je to takové cestování. Teď jsem na ubytovně, kde mohu být déle. Platí mi to sociální odbor. Jsem rád, že něco takového existuje, že má člověk střechu nad hlavou.

A kde venku přespáváte?

Tak v létě to jde. Přespává se, kde se dá. V parku pod stromem, na lavičce, v nějaké bouračce. Radši tam, kde neprší. Spal jsem také v jeskyni, v králíkárně, najdou se různá místa.

Nehledal jste pomoc u svých známých, kamarádů, dětí?

Otravovat někoho s mými problémy, to by mě ani nenapadlo. Každý má svých starostí dost. Přece se nebudu věšet na krk svým dětem, přitěžovat jim. Ty to o mně ani snad nevědí. Nejlepší by bylo, kdybych byl zdravý a mohl si vydělat.

Co vás drží nad hladinou?

Chuť. Vždyť život je pěkný. Chtěl bych žít jako předtím. Já jsem se špatně neměl. To, že se člověk rozvede a přijde o majetek, to se může stát.

Jak prožíváte poslední dobou Vánoce?

Vánoce žádné nejsou. Ty byly vždycky rodinné. Na Vánoce se člověk musí obrnit, protože si vždycky vzpomene, jaké to bylo dřív, a pak je to horší.