Jak a kde jste se před více než šedesáti lety seznámili?

Karel Jégr: Za války jsem naštěstí nešel na nucené práce do Německa. Jako brusiče odborníka mne vyplatil můj tehdejší zaměstnavatel, proto jsem mohl zůstat v Jablonci. V Jesenném na zábavě jsem zahlédl Miladu a pak vše probíhalo jako v mnoha případech.

Jak jste začínali jako mladí novomanželé?

Karel Jégr: Když jsme se brali, manželce ještě nebylo osmnáct. Je to zajímavé, ale bydlíme stále v tom samém bytě, do kterého jsme se jako novomanželé nastěhovali. Tenkrát byla zvláštní doba. V roce čtyřicet sedm bylo vše na lístky, ničeho se nedostávalo v plné míře. První auto, které jsme si koupili, byl Fiat šestistovka.

Na co nejraději vzpomínáte?

Milada Jégrová: Člověk vzpomíná na to krásné, zlé časy si nepřipomíná. Na začátku, těsně po válce, byly těžké doby, ale přečkali jsme to. Život utíká, jednou jde krásně, podruhé hůře. Šedesát let uteklo jako nic.
Karel Jégr: Procestoval jsem celou Evropu. Vzpomínám si, jak jsem jezdil obchodně v padesátých letech na Západ. Vídeň, Itálie, již tehdy to byl ohromný rozdíl. Jenže jsem nebyl ve straně, tak mě z místa vyhodili a já musel jinam. Ale s manželkou jsme jezdili na krásné dovolené, k moři, na Kavkaz i pod stan tady u nás.

Čím se zabýváte ve volném čase?

Karel Jégr: Chodím plavat do bazénu. Před lety jsem udělal i padesát bazénů, dnes jich zvládnu šestnáct. A oba jsme vášnivými houbaři.
Milada Jégrová: Rádi jezdíme na chaloupku. Starám se o ni a chodím s manželem na houby.