Kdy jste byla zatčena?

Dvacátého třetího prosince roku 1949. Přišli čtyři estébáci a odvezli mě do Liberce. „Dělejte, dělejte, mluvte, abyste mohla jít zítra domů,“ říkali. Ale byla jsem odsouzena za protistátní činnost, za velezradu. Dostala jsem 16 let za to, že jsem byla požádána jedním tramvajákem, abych mu ověřila dvě adresy.

Jak probíhal soud?

Od ledna do června 1950 jsem na něj čekala. Byl to takzvaný monstrproces v Liberci, aby se lidem ukázalo, jací jsme strašní zločinci, že jsme chtěli zničit republiku. Konal se v Lidových sadech a do sálu přišli mladí závodní milicionáři a žádali pro nás trest smrti. O naší skupině sedmadvaceti zatčených z Jablonce řekli, že jsme severní větev Milady Horákové. Já ji v životě neviděla. Byla jsem ráda, že jsem dostala jen léta, že mám hlavu na krku.

Prožila jste ve vězení celých šestnáct let?

Ve vězení jsem byla sedm let a sedm měsíců. Pak jsem byla propuštěna na podmínku. Moje sestra pro mne zažádala o milost.

Nepomýšlela jste na emigraci?

Ne. Já jsem typický Jablonečák. Tady jsem se narodila, tady chci i umřít.

Co jste dělala 17. listopadu 1989?

Moje sestra žila v té době v Německu. Byla jsem u ní na návštěvě. Zapnula televizor a my viděly ty prapory. Hned jsme se radovaly, že se u nás něco děje. Tak moc jsme se radovaly, že si švagr myslel, že jsme se snad zbláznily.

Jaký jste měla pocit při rehabilitaci?

Krásný pocit. Konečně jsem se dočkala toho, co jsem chtěla. Ale ty roky mi nikdo nevrátil. I lidé se dozvěděli, že jsem byla pro nic za nic zavřená.

Co si myslíte o komunistické straně?

Je to zločinecká strana. Bojujeme celé roky o to, aby byla zakázaná. Program nezměnili, stále ctí Lenina, Marxe, Engelse.