Čím se v práci zabýváte?

Pracuji jako psychoterapeutka. Zabývám se nejenom případy domácího násilí, ale i sexuálními útoky, sebepoškozováním nebo třeba depresemi. V Americe jsem několik let pracovala na Hotline. To je něco jako tady Linka bezpečí. Volají tam lidé v nouzi, kteří potřebují pomoc. Můj první volající byl člověk v depresi, který chtěl zavraždit celou svoji rodinu. Byla to ohromná zkušenost. Vystudovala jsem v Americe také hudbu, takže občas někde zpívám.

Jak jste se dostala od zpěvu až k přednáškám o domácím násilí?

Sama jsem byla v dětství obětí domácího násilí. Můj otec opravdu nebyl ideální. Byl to tyran. Aby se rodiče rozvedli byl můj nápad. Maminka na to neměla sílu.

Proč jste přijela do České republiky?

Přijela jsem zpívat. Měla jsem tady dohodnuté koncerty. Původně jsem tady měla být jen čtyři dny. Ale nakonec jsem zůstala a jsem tady už přes pět let.

Z jakého důvodu jste v České republice zůstala?

K tomu, abych tady zůstala, jsem měla hodně důvodů. Jsou tu prima lidi, dobrá práce, docela jistá politická situace. Všichni vědí, jak je to teď s politikou ve Spojených státech. Také je možné mít tady normálně doma psy. Je tu bezpečněji než v New Yorku. Tam také potřebujete nejméně tři tisíce dolarů měsíčně, abyste přežili. Daleko víc lidí je tam na ulici. A podle toho to tam také vypadá. Také se mi líbí, že můžu žít někde, kde všemu nerozumím. Angličtina je můj mateřský jazyk, takže v Americe rozumím všemu. A to někdy není výhoda. Tady, když něčemu nerozumím, tak nad tím mávnu rukou. Prostě rozumím tomu, čemu chci. Žila jsem také čtyři měsíce v Itálii a nebavilo mě to, protože italština je jednoduchý jazyk, kterému hned porozumíte.

Co jste v Itálii dělala?

Nic. A to doslova. Poznala jsem tam nějaké lidi přes internet a oni mě pozvali, ať přijedu poznat jejich město. Tak jsem jela. Dostala jsem práci jako zpěvačka na několika oslavách. A pak už jsem jen seděla na pokoji, koukala na televizi a učila se italsky. Anglicky tam nikdo neumí, takže jsem potřebovala italštinu, i když jsem si šla koupit toaletní papír.

Češtinu už také docela ovládáte. Kde jste se učila?

Na žádné kurzy jsem nechodila. Učila jsem se v tramvaji a v hospodě. Poslouchám tam lidi, jak si povídají. Rozumím tak šedesát až sedmdesát procent. A když něco nevím, tak se zeptám.