Proč? Není to příliš jednoduchá práce pro profesionála?

Odvinulo se to od snímků architektury, na něž se specializuji šestnáct let. Pak přišel požadavek i na reportáže. To jsem na škole také studoval, ale teď je to pro mě něco nového. Takový relax s digitálním foťákem oproti práci v ateliéru s velkoformátovým aparátem. Potkávám zajímavé lidi a dostanu se na nová místa.

Máte tendenci stylizovat si lidi jako objekty?

Nemám rád aranžované fotky. V době mých studií to byla móda, ale už na škole jsem to nenáviděl. Chci, aby fotografie nelhala. Sice jsem nebyl zvyklý na terén, ale už se otrkávám.

Podařilo se vám při fotografování zachytit úsměvnou situaci?

Občas se mi podaří zachytit něco takového, ale snímky by byly tak do silvestrovského čísla.

Jaký objem vlastně pro jabloneckou radnici dodáváte?

Otisknou tak pět až sedm snímků, ale měsíčně dodávám zhruba sedm set záběrů do archivu města.

Co fotografujete s určitou nechutí nebo nerad?

Strojené lidi. Vždy jsem si osobnosti pro portréty vybíral. Nefotím modelky. Nejraději mám lidi v přirozeném prostředí, nenalíčené, aby fotografie vypovídala o nich samotných a ne o jejich masce.

Letos jste měl mimo Jablonce řadu dalších výstav.

V sousedním Liberci byla výstava dvouapůlmetrových snímků v rámci otevření nového magistrátu. Dnes končí putovní výstava ve švýcarském St. Gallenu a názvem Fenomén Ještěd.

Rýsuje se další prezentace velkoformátových snímků?

V Rakousku jsem viděl nádherný prostor. Snažím se nakontaktovat a výstavu domluvit. Vždy totiž cíleně připravuji výstavu do určitého prostoru. Fotografie v něm, jak se říká, musí sedět. Rád bych tam připravil zvětšeniny na plátně. Výhledově jednám v Paříži a s jedním městem na Dálném Východě. Tam bych chtěl prezentovat snímky Fenomén Ještěd, ale pochopitelně trochu jinak než ve Švýcarsku.

A Jablonec?

Ohromně se mi zamlouvá prostředí Univerzitní galerie N. Navíc rád vystavuji tam, kde mě znají.