To jste zatím bez zaměstnání?

Stále hledám. Zatím mohu dělat věci, které mě vždy bavily, především v sociální oblasti. Práce pro lidi, kteří by jinak nečinně seděli doma. Dvakrát týdně spolupracuji s neziskovou organizací v Liberci na grantech.

Jste hlavní mluvčí rodičů, kteří sepsali petici?

Ano, mám na to čas. Petice se dávala dohromady už v listopadu. Někdo se tomu musel věnovat a pracující vytížení rodiče na to čas neměli. Mně vlastně změny na radnici pomohly, že jsem mohla odejít. A ráda.

Nevyčítají vám, že bráníte především syna?

Někteří lidé mohou mít ten pocit, ale Davida se optimalizace školství netkne, stihne totiž školu dokončit ještě před sloučením. Je to problém ostatních dětí. Bojuji za všechny, ne ve vlastním zájmu.

Stavíte se proti dojíždění dětí. Zástupci kraje říkají, že dnes stejně dojíždějí a nic by se v podstatě nezměnilo.

Odborných pracovišť v Liberci je osm a jezdí na ně především tamní děti a další třeba z Frýdlantska. Jabloneckých je hrstka. Můj kluk dojíždí do Hypernovy. Bydlíme ve Mšeně a není problém s dopravou. Ale co z menších míst? Na Jablonecku je totiž odborných pracovišť čtyřicet pět.

S peticí jste byla i v Senátu, jak to na vás působilo?

Absolutní nezájem. Dokonce senátor Kubera prohlásil, že se tam lokální věci nemají tahat. Možná má pravdu, ale ze zákona se peticí musejí zabývat a skousnout to. V sále bylo přihlášeno z celkového počtu senátorů pětačtyřicet, ale skutečně tam v ten moment seděla jen polovina. Co k tomu mám dodávat?

Bylo včerejší krajské zastupitelstvo pozornější?

Pozornější ano, nikdo neodcházel ze sálu, sedělo tam všech jedenačtyřicet zastupitelů. Bylo vidět, že mě sledují a poslouchají. Nemělo to ale ve výsledku žádný účinek, zřejmě už byli v klubech předem domluveni.